Seznam rubrik
  Vyhledávání

Vyhledat text

  Kontakt
Kateřina Lerlová
Pod Kopcem 6, Praha 4, 147 00
KaTachyon@seznam.cz
mobil: 608 261 592
  Hlavní menu
Hlavní stránka
Seznam rubrik
Kalendář
Download
Ankety
Odkazy
TOP 15
Online kurzy

Rozšířené vyhledávání

RSS

Právě se děje:
Protože nejsem schopná zabezpečit, že se mi nikdo nenabourá do systému a nezneužije emailové adresy, kterými se čtenáři přihlašuji, všechny jsem smazala a tu možnost zrušila. Některé články, které byly jen pro registrované čtenáře s rozšířením práv, tak zůstanou nedostupné.

Nic není nemožné, když člověk trochu chce a hodně maká.
Týden s Gabby Harris II.

Je to už skoro měsíc, co nás opustila Gabby Harris. Ne navždy, nýbrž se jen na čas vrátila domů do Jižní Afriky. Vedla v republice dva teoretické semináře, tři praktické lekce pro pejskaře a jednu pro koňáky a bezpočet konzultací v zoo a pro kamarády. Za celou dobu jsem jí jen jednou viděla bez úsměvu, a to v pátek po příjezdu, kdy měla za sebou dvacetičtyřyhodinovou cestu plnou komplikací a ještě jí čekala cesta vlakem z Prahy do Ostravy. Ale i když v té chvíli byla unavená, tak neztrácela klid a optimismus. Zbytek týdne s ní byl zábavný i dojemný, inspirující a probouzející vděčnost, prostě úžasný, takový, jaká je sama Gabby. Na akcích v Praze se mi dostalo té jedinečné cti, že jsem jí dělala překladatele a tlumočila jsem jí dotazy a komentáře ostatních. Na Gabby je fantastické to, že všechno, o čem vypráví, také skutečně žije. Z toho jednoho týdne budu zase čerpat celý rok, dokud k nám opět nezavítá.



V tom týdnu také zároveň s teoretickým seminářem proběhl křest překladu její knížky pod názvem Dotkni se zvířecí duše. Velmi si vážím důvěry Františka, který mě na překlad navrhl, nakladatelů, kteří se nakonec rozhodli dát mi šanci, a v neposlední řadě Gabby samotné, která, přestože měla už z loňska zkušenosti s mojí lámanou nešikovnou angličtinou, vždycky jen překypovala nadšením. Někdo se už stihnul do knížky začíst a zatím mám jen kladné ohlasy. Jestli chcete nakladatelství za jeho úctyhodné rozhodnutí podpořit, můžete si knížku koupit a jsem si jistá, že litovat nebudete. Já ji četla několikrát a pokaždé jsem tam objevila něco nového.

Tématem teoretického semináře byla intuice v tréninku. Hodně se toho dozvíte v knížce, podstatné je, že pro Gabby je intuice schopnost vyhodnocovat situaci na základě dřívějších zkušeností. Jednoduše dokážete ve zlomku sekundy odhadnout, jak se bude situace vyvíjet, protože už jste se ocitli v podobných situacích a vaše podvědomí to ví, i když vy ne. Kolikrát jste si před tréninkem nebo během tréninku získali neodbytný pocit, že něco není v pořádku, a vzápětí pes "přestal fungovat"? Protože ho máte "okoukaného", tak jste poznali, že ho něco vyrušilo. Není divu, jednou z možností, jak intuici rozvíjet, je pozorovat, pozorovat a pozorovat. Ale ne vždycky člověk na ten svůj vnitřní hlas zareaguje. Kolikrát vás v tréninku intuitivně napadlo: "Teď by bylo nejlepší přestat," jen aby se vzápětí přihlásilo ke slovu ego, že by bylo dobré to zkusit ještě jednou? A kolikrát to skutečně dopadlo dobře? Mně v tu chvíli obvykle pes cvik neudělal, takže jsem ho musela opakovat ještě několikrát, abych mohla skončit úspěšným pokusem.

Dalším způsobem, jak může člověk svoji intuici rozvíjet, je snažit si všímat, když nám něco náš vnitřní hlas napoví, a pamatovat si pocit, který máme, když se nám naše tušení potvrdí. A zapsat si to do deníčku.

dvanáct knížek - deset objednaných na Moravu, jedna pro mě, jedna pro kamarádku, všechny podepsané od Gabby <3

Abych byla upřímná, moc si toho z teoretického semináře nepamatuji, soustředila jsem se hlavně na překlad, ne na celkové souvislosti. Jestli má někdo poznámky, o které by se chtěl podělit, budu vděčná.

Středeční praktická lekce byla částečně semináři podobná, ale více (mnohem více) se v ní diskutovalo a teorie se jen zběžně opakovala. Neminulo nás ani několik výukových her, v jedné z nich měli čtyři herci za úkol říci stejnou větu (jako podřízený svému nadřízenému) "je mi líto, že jdu pozdě, ale na silnici byl rozbitý náklaďák", ale každý s jinou emocí (vyhrál jsem v loterii/ přijala moje pozvání na rande/ okradl jsi mě a já ti to nedaruji/ je mi líto, že se s tebou rozešla, to sis nezasloužil). Ostatní pak měli říkat, jak na ně každý působil a všichni se strefili, která emoce byla ta pravá. Tím jsme si mohli demonstrovat, že i když říkáme stále stejná slova, obsah zprávy se může značně lišit. Když myslíme při tréninku na věci z minulosti nebo budoucnosti, tak nejsme v přítomném okamžiku se zvířetem a snadno ho zmateme.

Jestli si někdo myslí, že se účastníkům se psem dostalo rozuzlení všech jejich tréninkových problémů, tak by se moc netrefil. S Gabby jsem trénovala před dvěma lety, když si chtěl František ověřit, jak by v určité situaci postupovala ona. Vím, že po tréninkové lekci jsem odcházela absolutně nadšená. Když jsem si ale chtěla vzpomenout, jaké rady mi dala, tak mi přišlo, že mi vlastně nic moc neřekla, ale dost se ptala a nechala mě, ať odpovídám. Ve výsledku jsem ale byla nadšená, protože jsem získala pocit, že vlastně všechny odpovědi na otázky znám nebo si je dokážu zjistit. Velmi užitečné zjištění. Vůbec mám po každém setkání s Gabby pocit, že vidím novýma očima, poslouchám novýma ušima a možná i cítím novým srdcem.

Na kurzu Tady a teď, lektoři František a Petra.

Já jsem si ze středy odnesla jeden významný poznatek. Všichni cvičící se měli na začátku představit, na konci pak cvičili. Když jsem představení poslouchala, dospěla jsem k názoru, že jim trénink moc nejde nebo je pro ně obtížný a mají problémy, se kterými si neví rady. V praxi to ale vypadalo, že si lidé se psy velmi pěkně rozumí a už jsou na nejlepší cestě k vyřešení svých problémů. Gabby pak mimochodem poznamenala, že Češi mají ve zvyku líčit všechno pesimisticky. Zig Ziglar kdysi řekl, že někteří lidé hledají chyby, jako by se za ně rozdávaly ceny. Nejsem si jistá, čím to je, jestli člověk pro jistotu, líčí ten nejhorší scénář, aby to pak mohlo dopadnout jedině lépe, nebo je za tím motivace získat soucit nebo možná něco úplně jiného. Každopádně v tom je zároveň naděje, že ne vždycky jsou věci tak černé, jako se nám jeví.

Ve čtvrtek s námi Gabby zavítala na poslední lekci ze série Se psem tady a teď. Ve třech předchozích jsme cvičili hlavně vlastní sebekontrolu a sebejistotu, v poslední lekci jsme si měli vyzkoušet skloubit náš vnitřní klid s efektivním tréninkem zvířete. Gabby všechny a všechno bedlivě pozorovala a občas prohodila trefnou poznámku, která mě jako obvykle ohromila svou přesností. Třeba když si všimla, jak se jeden štěkající pes utišil, když my jsme procvičovali dýchání a soustředění mysli. O každém prohodila vždy jen něco pochvalného, nikdy nektritizovala. Já jsem kromě tlumočení cvičila i s Aygem, nikterak úspěšně, ale nebylo to špatné. František s Petrou budou kurz určitě opakovat a můžu ho jen vřele doporučit všem, kterým k ideálním výkonům chybí jen trocha jistoty.

Aby se Gabby nestýskalo po vlastních chlupáčích, jednoho jsem jí přinesla.

V pátek přišly zas jiné týmy a přineslo jiná prozření. Gabby se řídila vlastními pravidly a cvičící týmy pozorovala bez komentáře (kromě příležitostných prohlášení, jak jsou psi roztomilí a úžasní). Já jsem se ale u jednoho neudržela a naznačila, že tým cvičí zbytečně dlouho. Gabby jen odvětila, abych důvěřovala procesu. Pak dlouhá lekce vyplynula i ve významné ponaučení. Další z pravidel, které mi tentokrát utkvělo více v paměti, bylo "nejsou žádná pravidla". Každého může zaujmout něco jiného a mě tak napadlo, že pravidla mohou být dobrý sluha, ale nastává problém, když se se jim budeme příliš podřizovat.

Večer jsme se rozloučili, Gabby pokračovala na Bahamy na konferenci ošetřovatelů mořských savců, a mě bylo jasné, že mám celý rok o čem přemýšlet, než Gabby zase přijede. Můžete jí sledovat na FB profilu, Twitteru nebo jejím blogu. A samozřejmě se můžete přečíst její knížku, kterou najdete i v našich knihkupectvích.

P.S.: Na přestávky pro nás měla Gabby jednoduché cvičení. Na semináři jsme dostali za úkol na nic si nestěžovat, nahlas ani v duchu. Na workshopech to bylo doplněné o zadání vůbec nemluvit. Každému to mohlo přinést něco jiného. Někdo v tichu více vnímal přítomnost a zapojil všechny smysly, někdo si v praxi vyzkoušel pravidlo "nejsou žádná pravidla" a pokud ho nemluvení neoslovilo, tak se rozhodl úkol vědomě porušit. Mimo jiné nám Gabby chtěla ukázat, že místo plýtvání energie na neplodné stížnosti se můžeme podívat na to, jak by se nastalá situace dala vyřešit. A někdy prostě nezbývá než zkřížit nohy a vydržet.

Foto: KaTachyon, Jan Matoušek


| Informační e-mail | Vytisknout článek |
| Autor: KaTachyon | Vydáno dne 15. 10. 2015 | 2824 přečtení | Počet komentářů: 0

K tomutu článku nebyl doposud přiřazen žádný komentář!

 

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

Web site powered by phpRS PHP Scripting Language MySQL Apache Web Server