Seznam rubrik
  Vyhledávání

Vyhledat text

  Kontakt
Kateřina Lerlová
Pod Kopcem 6, Praha 4, 147 00
KaTachyon@seznam.cz
mobil: 608 261 592
  Hlavní menu
Hlavní stránka
Seznam rubrik
Kalendář
Download
Ankety
Odkazy
TOP 15
Online kurzy

Rozšířené vyhledávání

RSS

Právě se děje:
Protože nejsem schopná zabezpečit, že se mi nikdo nenabourá do systému a nezneužije emailové adresy, kterými se čtenáři přihlašuji, všechny jsem smazala a tu možnost zrušila. Některé články, které byly jen pro registrované čtenáře s rozšířením práv, tak zůstanou nedostupné.

Nic není nemožné, když člověk trochu chce a hodně maká.
Na co jsem pyšná
První květnovou sobotu jsem po dlouhé době jela s Wayem i na jiné dogdancingové závody než na mistrovství republiky, hlavně proto, že jsem chtěla nasbírat body v divizi HTM do Advanced (musíte jich mít minimálně šest). Ve chvíli, kdy jsem měla dost bodů na soutěžení ve Freestyle Advanced jsem začala kvůli štěkání dělat Heelwork, kde jsme sbírali třetí místa a po jednom bodu za rok na mistrovství republiky se do pokročilejší kategorie probojovává pomalu. Nicméně jsem chtěla dát nějak najevo, která divize mi přirostla s srdci, tak jsem se chopila příležitosti dojet si na závody v Praze.

Jako první soutěž ve sportovní hale na Žižkově probíhaly kvalifikace na mistrovství Evropy v divizích Freestyle a Heelwork. Do obou divizí se přihlásily jen dvě soutěžící (Danča s Rori do obou, Šimona s Rikou do HTM a s Bearneym do Freestyle), takže obě dvě postoupily. Jako třetí do reprezentace pak byla donominovaná Vanda s Brandy díky svým výsledkům na posledním mistrovství republiky.

Po přestávce na trénink pokračoval normální závod, nejprve začátečníci ve všech divizích (akorát do Tance nikdo nenastoupil), potom nás v pokročilých pobavila Vanda, do MD šla s Roxy, do HTM s Brandy a do Freestyle s Dudunem. I když startovala sama a vítězství měla prakticky jisté, vůbec nepochybuji, že by uspěla i ve větší konkurenci. Po krátké přestávce na oběd a ukázce skloubení dogdancingu s obranami nám ještě několik týmů předvedlo svoje sestavy v kategorii Fun, která byla jako obvykle početnější a výkony byly dost často lepší než závodníků.

Závody se mi moc líbily, jsou v příjemném prostředí, hala byla pěkná, plac velký, šatna pro závodníky měla na stěně zrcadla, diváků přišla spousta a byli moc milí. Rozhodčí (Lucka Smolíková, Andrea Rezková, Petra Malá na kvalifikace, místo Petry na závod pak Lada Krejčová-Šípová) svědomitě a rychle posuzovaly. Každý závodník dostal upomínkové diplomy, účastnický dárek a pro vítěze byly připravené poháry. Jen mě trochu zarazilo, že hodnocení závodníků ve Fun, které jsem si vždycky představovala jako soukromou záležitost mezi závodníkem a rozhodčími (nikdy jsem na Fun nebyla), probíhalo do mikrofonu před všemi diváky. A ne všechna kritika byla pochvalná.

S Wayem jsme chtěli zopakovat sestavu z HAFS, která se nám tehdy moc povedla. Minule na něj asi zapůsobilo, že jsem půl hodiny pobíhala po hale a zařizovala si náhradní hudbu, protože tentokrát se rozječel hned na začátku a postupem času bylo jasné, že nehodlá přestat. Ze začátku jsem se tomu musel smát, pak už mě to začalo vytáčet, zvláště, když Way měl pocit, že chůze u nohy je nudná a přihazoval si místy vlastní triky. To mě vyvádělo trochu z míry, takže jsem říkala špatně povely a nakonec si málem zakopla o vlastní nohu. Když už se blížil poslední cvik a Way ještě pořád netrefil nic jak měl, tak jsem na něj houkla, že budeme stát na místě tak dlouho, dokud se neuráčí dodělat cvik, co jsem mu řekla. Uráčil a my jsme mohli skončit.

Who's the best?

Samozřejmě mi je líto, že jsme nepředvedli nic lepšího, ale pochopitelně beru odpovědnost na sebe. Po soutěži mi pak jeden člověk říkal, že mu je skoro do breku, když nás vidí, jak potápíme pěknou sestavu. Na to jsem mu odpověděla, že mně už ne a jsem na to pyšná. S překvapením jsem zjistila, že jsem to nepoužila jen jako frázi. I když byly časy, kdy jsem soutěž obrečela a týdny jsem nedokázala myslet na to, že bych něco podobného měla absolvovat znovu, už se tak necítím. Došlo mi asi, že k sobě s Wayem patříme z nějakého důvodu a i když se máme pochopitelně snažit být tak dobří, jako dokážeme, měli bychom respektovat svoje povahy a dispozice. Možná mám v České republice toho nejuštěkanějšího psa na dogdancing, ale je to můj pes a oba dva nás sestavy a dokonce i vystupování baví. Alespoň jednoho superlativu jsme dosáhli! A až se mě zase někdo zeptá, kdy nechám Wayovi operovat hlasivky, můžu se na něj jen usmát, protože už vím něco velmi důležitého a jsem na to pyšná.

P.S.: Když vím, že Way bude v HTM štěkat stejně jako jinde, jdu dávat dohromady sestavy i do dalších divizí! Pořiďte si ucpávky do uší ;-)


| Informační e-mail | Vytisknout článek |
| Autor: KaTachyon | Vydáno dne 10. 05. 2011 | 5546 přečtení | Počet komentářů: 2
Komentář ze dne: 10.05.2011 13:13:30     Autor: neregistrovaný - Šimona (simonadsara@seznam.cz)
Titulek:
Hezký článek. Plně s tebou soucítím, mám stejného blázna. Nikdy nevím co mě s ním na place čeká :-). Přestala jsem před závody na místě trénovat , vytáhnu psa z auta rovnou na ostro. Sice trochu čučí kde to vlastně vůbec je, ale zatím to vcelku vychází a je klidnější. Je to však jen otázkou času, kdy i tohle nebude fungovat a budu muset vymýšlet opět dál.

Komentář ze dne: 10.05.2011 19:34:36     Autor: neregistrovaný - Kristýna (ksch@email.cz)
Titulek:
Tohle taky moc dobře znám - pro změnu v agility. Už tolikrát jsem to vzdávala, chtěla s tím praštit... Ale vidím v ní sebe. V případě, že by to nějakým způsobem mohlo jít rychleji, tak to tak udělám. A ona taky. A tak už jsem to začala takhle brát. Je moje, a proto je jí vše odpuštěno.

 

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

Web site powered by phpRS PHP Scripting Language MySQL Apache Web Server