S novým rokem by si člověk tak měl udělat plány na novou sezónu. Každý plán by se měl vztahovat k nějakému celkovému cíli (poběžíme na MS, získáme titul za zkoušky jedné úrovně, vystartujeme na sranda soutěži...). Od toho se pak odvíjí jednotlivá cvičení, která by člověk měl provádět, a taky kolik by jim měl tak věnovat času. Tak jsem si říkala, jak to asi udělám, když mým cílem v agility je vlastně zábava? To se bude špatně měřit. Ale když jsem se zamyslela podruhé, tak jsem si řekla, že zas tak složité to nebude.

Jak pro mě vypadá agility zábava? Třeba že pes doběhne trať a není zraněný. To mi přijde sympatické. Takže běží tratí jistě, každou překážku překonává bezpečně a přesně ví, co tam má dělat. Taky to musí bavit psa. Na trať se těší, má radost z odměny. Běží tak rychle, jak mu to jeho fyzické vlastnosti umožňují. Člověk si užívá čas na seminářích a závodech s prima lidmi a prima psy při sportu, které nás všechny baví.

Proč by cíle měly být měřitelné? Aby člověk kontroloval, jestli je plán efektivní. Pokud se mu cíle nedaří dosáhnout, může změnit plán nebo se může rozhodnout, že by mu jiný cíl vyhovoval více. Nic není vytesané do kamene. Cíle a plány by měly být pro tým pomocníkem, neměl by jim dělat otroka. Když vím, že chci, aby pes překážky překonával bezpečně, tak si musím dopředu promyslet, jak by to mělo vypadat, do jakých kroků si trénink rozdělit, jak často trénovat, jaká další cvičení bych měla dělat - učení triků, cvičení na míči, kavalety... Když mám jasnou představu veselého psa, tak můžu po každé lekci hodnotit, jak jsem byla úspěšná. I v coaching callech Susan Garrett jsem si začala poslední dobou všímat, že upřednostňuje raději horší provedení, zato veselého psa, než dokonalé provedení se psem, který vypadá, že by si raději nechal vypíchnout oko, než aby cvičení ještě jednou opakoval.

Zároveň mnohé z kritérií "agility pro zábavu" se shodují s kritérii "agility pro vítězství". To by byl příjemný bonus, i když "okamžik vítězství je příliš krátké na to, aby člověk žil jen pro něj a nic jiného (Martina Navrátilová)", tak to dělá sport dozajista zábavnější než opakované prohry.

A co vy? Máte pro rok 2017 nějaké cíle, děláte si plány?