Únava ze soustředění

Pátá kapitola Labyrintu pohybu se věnuje obratnosti a učení pohybu. Zmiňuje, jak usilovné soustředění se na novou informaci nebo dovednost vyčerpává člověka jak mentálně, tak fyzicky. Opakováním se pohyb zautomatizuje, člověk na něj již nemusí tolik myslet a provádí ho ekonomičtěji. Oblíbeným příkladem je řízení auta nebo tanec. Ze začátku člověk musí myslet na každý pohyb, časem už zvládne otočku nebo zařadí zpátečku, aniž by složitě přemýšlel, která část těla se má pohnout první. (Kdo nikdy nechodil do tanečních nebo nedělal řidičák, ten si musí najít vlastní příklad.)

Nicméně tohle mentální vyčerpání vede k chybám, které mají jen velmi malou pravděpodobnost, že se budou opakováním lepšit. Pes například ke konci intenzivního tréninku nebo celodenního tábora začne shazovat, skákat áčko, které má sbíhat, nebo se mu v dogdancingu či obedienci začnou plést cviky. Nefláká se úmyslně, prostě mu došly fyzické a psychické rezervy. Stejně jsou na tom i psovodi - pozdě dávají povely, zapomenou trať nebo se otočí na špatném místě.

U takových chyb z únavy uděláte lépe, pokud skončíte něčím jednoduchým a naordinujete si odpočinek. Až bude pes zase plný sil, zjistíte, že není co opravovat, protože pes už chybu nedělá.