Seznam rubrik
  Vyhledávání

Vyhledat text

  Kontakt
Kateřina Lerlová
Pod kopcem 6, Praha 4, 147 00
KaTachyon@seznam.cz
mobil: 608 261 592

  Hlavní menu
Hlavní stránka
Seznam rubrik
Kalendář
Download
Ankety
Odkazy
TOP 15
Online kurzy

Přihlášení čtenáře
Rozšířené vyhledávání

RSS

Právě se děje:
Snažíme si užívat života :-)

Nic není nemožné, když člověk trochu chce a hodně maká.
Základy agility letem světem
Na začátku října jsem měla tu čest být s Bárou pozvaná na trénink do Opatovic. Abychom si nějak rozdělily pole působnosti, navrhla jsem, že bych trénovala se štěňaty a začátečníky, zatímco Bára by si vzala na starost pokročilé. Hrozně ráda trénuji mladé týmy, všechno je ještě čerstvé, plné očekávání a bez zlozvyků. A musím říci, že účastníci mě všichni do jednoho příjemně překvapili a potěšili, protože stejně jako já věřili, že agility by měla být především radost jak pro psa, tak psovoda. Jsem velmi vděčná za důvěru, kterou přihlášením na tréninkový víkend projevili. Protože trénink se štěňaty patří mezi moje oblíbené činnosti, také se mu hodně věnuji a hledám nejrůznější způsoby, jak se psem pracovat a rozvíjet jeho schopnosti jak ve spolupráci s psovodem, tak v překonávání překážek. Doufám, že se vám trénink líbil, stejně jako se vám bude líbit článek.

Motivace a hry

přetahování

Možnost psa nějak motivovat k práci je naprostým základem veškerého výcviku. Ideální je, když si pes jak rád hraje, tak se rád namáhá pro pamlsky, protože pro každý typ cvičení se hodí jiná forma odměny (například při činnostech vyžadujících klid a soustředění jako jsou zastavované zóny nebo třeba slalom jsou výhodnější pamlsky a pro odměnu v běhu je lepší vytáhnout hračku). Na pamlsky by měl být pes schopný se soustředit, následovat ho a točit se za ním a také chvíli vydržet v klidu. Na hračku by zase pes měl běžet, co to dá. Za ideální považuji situaci, kdy se pes s psovodem rád přetahuje, protože tak si se psem můžete hrát, i když okolo budou další lidé a psi. Pro přetahování se snažím vytvořit takovou oblibu, že když hračku pustím, pes mi ji automaticky cpe zase do ruky, pokud není unavený (to si pak jde radši lehnout stranou). Když jsem si s ním jako štěnětem hrála, vždycky jsem se s ním přetahovala o kus hadru, pak jsem ho pustila a rychle se rozeběhla pryč, zatímco jsem na psa volala k sobě, a jakmile se přiblížil, tak jsem hračku zase popadla a začala se o ní přetahovat. Když chcete přestat (ideálně ještě dříve, než se pes hrou vyčerpá), přestaňte se přetahovat a nabídněte psovi pamlsek. Rychle pak hračku ukliďte. Kdyby se vám pes neustále vyhýbal, můžete zkoušet ho odchytit v úzké uličce nebo si hračku přivažte na dlouhý provázek a psa si klidně přitáhněte, jako rybu na vlasci. Jak ale budete přetahování cvičit víc a víc, můžete ho nechat pracovat víc a víc samostatně, takže už ho nebudete muset tahat k sobě, ale sám si zvykne hračku nabízet a vnucovat se.

Pamlsky je vhodné různě střídat a používat ty, které chutnají psovi. Way naštěstí sežere všechno, co se mu nabídne, už jsem cvičila na piškoty, granule, frolíky, candiesky, sušené plíce, sušená střívka, párky, točený salám, paštiku, sýr, makrelu, kuřecí, chrupavky, suchý chleba, sušenku, vařenou rýži, vařené vejce, zelí, mrkev, jablko, jogurt... Znám psa, který nade všechno miloval obyčejné rohlíky. Nejlepší je udělat si "žebříček oblíbenosti pamlsků" a ty obyčejné na spodku používat v tréninku doma nebo jiném prostředí, které psa moc neruší, a ty lepší pak vytáhnout, kdy na psa působí i jiné rozptylující vlivy.

Her se psy existuje spousta, zmíním alespoň jednu na soustředění a jednu na vyhecování. Na soustředění Susan Garrett hraje hru, které říká "It's Yer Choice", tedy "Je to tvoje volba". Účelem je nabídnout psovi pamlsek a čekat, až se od něj pes odvrátí, ideálně se vám podívá do očí a bude čekat na váš pokyn, který by mu napověděl, co pro získání pamlsku může udělat. Vezměte si do ruky pamlsek, uzavřete ho v pěsti, ruky natáhněte od těla a nechte psa, ať dělá, co umí. Měl by o pamlsku vědět, takže ze začátku možná bude ruku ohryzávat a dobývat se do ní, ale počkejte si na chvíli, kdy s tím přestane a třeba se od ruky odvrátí, nebo si couvne nebo sedne nebo se na vás podívá, v tu chvíli ho pochvalte (nebo klikněte) a pamlsek mu dejte. Jakmile mu dojde, že ukončení onípávání ruky mu vynese pamlsek, neměl by se o to vůbec pokoušet a hned si třeba sednout. V tu chvíli mu můžete podmínky ztížit a chtít, aby se na vás podíval, ze začátku by stačilo třeba jen mrknutí, pak i upřený pohled.
Další "úroveň" je třeba to, že psa odložíte a pamlsek položíte před něj. Když se ho pokusí ukrást, pamlsek přikryjete dlaní a čekáte, až psovi dojde, že pamlsek získá, jen když si zase lehne (sedne). Pamlsek mu pak dáte jen v případě, že se vydrží dívat na odkrytý pamlsek, aniž by se pohnul. Je to zároveň procvičování klidného odložení.


Další z mých oblíbených her je "3 - 2 - 1 - Běž!". Dá se jednak použít k procvičení odložení, ale také se hodí u trochu rozvážnějších psů k vyhecování před během - psovod si přidrží psa za obojek, a napjatým hlasem odpočítává "Tři... Dva... Jedna... Jdeme!" a společně se rozeběhnou pryč. Ze začátku pes třeba hned nepobere, o co jde, a může zůstat viset pozadu, ale psovod pak psa odmění pamlskem nebo ještě lépe hračkou, když ho dožene. Po pár opakování už se pes chytí a těší se na běh. Potom je možné psa třeba i lehce na obojku brzdit, aby se do něj opřel, a pak vystartoval jaksepatří s gustem. Záleží samozřejmě i na povaze psa, tvrdší se do vás opře hned, měkčího by to mohlo od běhu odradit.

Poslušnost a triky

I když pro agility není nutné, aby měl pes hezkou chůzi u nohy nebo cvičil různé dogdancingové triky, přesto má jejich trénink několik výhod - pes se naučí spolupracovat s vámi a vy se učíte učit psa. Každý nový cvik, který se psem společně zvládnete, obohatí vaše zkušenosti s možnosti. Navíc jsou cviky, která se vám můžou velmi hodit při přípravě na start nebo při běhání. Návod, jak na ně, můžete najít buď na těchto stránkách nebo jiných věnujících se dogdancingu, clickeru nebo obedience. Mezi ty, které považuji za celkem základní jsou:
otočky - můžete krásně použít při směrování psa mezi překážkami, řeknete mu tak, jestli se má po následující překážce dívat vpravo nebo vlevo. Učím je stejně, jako v dogdancingu, ale pak je ještě představuji psovi při obíhání různých věcí. Důležité je zapamatovat si, že vlevo je vždycky vlevo pro psa, nikoli pro vás. Když psa do otočky navádíte, ať už na pamlsek nebo hračku, pro otočku doleva (proti směru hodinových ručiček) použijte pravou ruku a pro otočku doprava levou. Pro dogdancing to až tak zásadní není, ale pak při nácviku vedení tuhle vlastnost použijete při rearcrossech, křížení za psem, kdy se pes musí točit od vás a vy se točíte do něj, takže pokud máte psa u levé nohy, točíte ho doleva a vy se také točíte doleva, ukážete mu pravou rukou, abyste ho (i sebe) otočili tak, že vám zase skončí u pravé nohy. Stranové povely na stránkách ještě nemám zpracované, ale můžete si zkusit udělat obrázek v článku Sladká nevědomost. Je vhodné vybrat si slovní povely, které pes na první poslech dobře rozliší. "Levá" a "pravá" kupříkladu zní dost podobně, ale dá se použít "left" a "right" nebo "close" a "back" nebo český ekvivalent "toč" a "zpět";

na uzel navádím psa doleva na uzel navádím psa doprava

obíhání - obíhání považuji za celkem dobrý způsob, jak si snadno a rychle srovnat psa. Protože to je aktivní cvik, většinou ho pes nepovažuje za takový vopruz jako povel "k noze" a dá se použít kupříkladu u letmého startu nebo u srovnání psa po odmítnutí. Nácvik zde;
chůze u nohy - protože se pes v agility může pohybovat u obou nohou, je výhodou, když se pes umí přiřadit na povel jak k levé, tak pravé noze psovoda, stejně jako u dogdancingu. Nácvik tady. Přiřazení k noze se dá nahradit obíháním, ale když se procvičuje i chůze u nohy, tak se pak i lépe pokračuje k běhání bez překážek a procvičování vedení "na zemi";
chůze mezi nohama - celkem jednoduchý cvik, který se hodí hlavně pro srovnání si psa při odložení před první překážkou. Pokud chcete, aby se pes zařadil mezi vaše rozkročené nohy, na pamlsek ho naveďte nejprve za sebe a pak mu ho ukažte mezi vašima nohama. Psa můžete odměnit ve stoje, vsedě nebo vleže, jak se vám to bude hodit. Používám povel "mezi";
dotyk ruky - není to zrovna dogdancingový cvik, spíše vychází ze seznamování s clickerem. Není ani k ničemu speciálnímu potřeba, je to spíš taková předehra k dalším cviků, jako je dotyk targetu nebo navádění do cviků jen rukou bez pamlsku. Většinou učím psa, aby si vzal pamlsek z otevřené dlaně, kdy pamlsek držím mezi třetím a čtvrtým prstem. Psa je potřeba pochválit nebo mu kliknout v okamžiku, kdy se ruky dotýká, ještě dříve, než si vezme pamlsek. Po několika opakování už v ruce pamlsek nemám, nabídnu psovi jen prázdnou dlaň, ale protože tam byl na pamlsek zvyklý, zase se ruky dotkne, já ho pochválím a odměním pamlskem z druhé ruky. Teď přichází většinou zlomový okamžik - dotkne se pes ruky, i když ví, že tam pamlsek není? Buď můžete ze začátku střídat pokusy, kdy pamlsek máte v dlani a kdy ne, a postupně omezovat případy s pamlskem, nebo můžete psovi ruku nabídnout blíže před čumák, aby si jí spíše všiml. Čím více bude pes umět pracovat s clickerem a chápat zásady shapingu, tím dříve mu dojde, že dotknout se ruky je výhodné, ať už tam pamlsek je nebo ne;
cviky na posilování a procvičování obratnosti - mezi takové cviky patří například couvání, zvedání všech čtyřech nohou, zvedání obou předních (trpaslík, chůze po zadních) nebo zadních (stojka) nohou, plazení, sudy, slalom mezi nohama psovoda, skoky přes nohy a ruce psovoda a spousta dalších. Inspiraci najdete třeba ve videích Silvie Trkaman. S cviky, které vyžadují posilování (jako je chůze po zadních nohou, trpaslík nebo dlouhodobé plazení), pozor, neměly by být moc často procvičovány s ještě vyvíjecími se psy.

Pamlskem miřte mezi přední nohy psovoda

Odložení

Někdo nechápe, proč to tak řeším, někdo má pocit, že to je marný boj. Většinou totiž nebývá těžké odložení naučit, ale když se začne závodit, je těžké ho udržet, protože pod tlakem a nadšením z běhu je psovod v pokušení odpustit psovi drobné prohřešky jako posunutí tlapky nebo krok blíž k překážce. A od špatného odložení je jen krůček k žádnému, kdežto od žádného je skoro mílový krok alespoň ke špatnému. Je mnohem snazší naučit něco od začátku dobře, než to pak krkolomně slepovat zpátky dohromady. Kdo neměl nikdy s odložením problémy, tomu to přeji. Kdo je má, tomu přeji, aby našel řešení.

Když cvičíte odložení, můžete si vybrat různé pozice. Sama mám nejraději sed, protože z něj pes dobře startuje prakticky okamžitě do cvalu, snožmo se odrazí zadníma nohama. Záleží ovšem na vkusu každého člověka a preferencím daného psa. Když pak trénuji odložení, chci, aby pes vydržel: když ho obejdu, přejdu z jedné jeho strany na druhou, jdu od něj dopředu i za něj, jdu do strany, couvám od něj i se k němu otočím zády, utíkám, mávám rukama, poskakuji, říkám různá slova, na které nesmí odstartovat. Odstartovat pak může jen v případě, že řeknu "startovací slovo": "Oukej!" Na cokoli jiného nesmí hnout ani packou, jinak se vracím a odložím ho znovu. O odložení jsem toho napsala docela dost v samostatné sekci.

Vedení, otočky a křížení

I když ještě pes neběhá na překážkách, můžete ho naučit základy vedení. Předpokladem je, že pes umí běhat vedle vás a nesnaží se vás předbíhat nebo se vám plete za nohama. Běhejte se psem v kruhu, ze začátku tak, aby byl na vnější straně kruhu, kde pro něj bude snazší vás nepředbíhat. Odměňujte vždycky psa, když je vedle vás, nikdy v okamžiku, kde se vám plete před nebo za nohama. Pak můžete zkoušet i serpentiny nebo běhat se psem uvnitř kruhu.

Základním točením ještě bez křížení (výměny rukou) je "točení na ramena". Běžte ve velkých kruzích a pak rychle udělejte malou otočku o 360°, kdy se pes bude pořád držet u vaší jedné ruky. Jako povel většinou používám jméno psa, "ke mně" nebo "sem". Především to je ovšem povel tělem "ruka dolů", u Jenny Damm "hand in", u Irči Kochové nejspíše "krátká ruka", u Martiny Klimešové asi "ssss", abych to nějak přiblížila. Hlídám si přitom, aby pes neměl velké oblouky a včas reagoval na moji změnu směru a zároveň nezaostával a snažil se mě oběhnout, aby mi nepřebíhal za zády, když k tomu nedostal pokyn. Pokud bude mít váš pes některý z uvedených zlozvyků, snadno je upravíte tím, že ho odměníte pamlskem nebo hračkou před sebou za to, že se vás drží.

Poslední dobou hodně trvám na tom, kterou rukou má psovod ukazovat. Člověku se možná může zdát, že je jedno, kterou rukou se psovi ukazuje, dokud běhá pes dobře, jenže byste měli mít určitý systém vedení, soubor pravidel, kterými se můžete řídit vy i váš pes. Na jednoduchých tratích, kde pes nemá žádné otázky týkající se směru v trati, je skutečně celkem jedno, jakou rukou mu ukazujete, ale na točitějších a spletitějších tratích může nahodilé ukazování způsobit zmatek. Proto co se týká rukou, mám jednoduché pravidlo - VŽDY ukazuji rukou blíže psovi, POKUD se nemění směr běhu. Takže pokud běžím přímo nebo v mírné zatáčce, ukazuji psovi rukou blíže k němu. Pokud křížím jeho dráhu (frontcross, rearcross, blindcross), použiji pro ukázání směru ruku psovi vzdálenější. Proto při navedení psa do otočky doleva použiji pravou ruku (když pes stojí čelem ke mně nebo u levé nohy) a pro otočku doprava levou ruku.

otočka doleva otočka doprava

Pokud pes zvládá běhání po boku psovoda, aniž by měl tendence se flákat za psovodem nebo ho předbíhat, je možné začít s tréninkem křížení. Při křížení probíhá změna vedoucí ruky, měníte, která vaše ruka je bližší psovi. S procvičováním začínám v přímé chůzi, až když zvládáte křížení v klidu, můžete se rozeběhnout, a pak i běhat v serpentinách nebo kruhu. Při křížení se hodí, když pes už trochu zvládá strany (psovi to pomůže pochopit, co znamená ukazování a další povely tělem), ale je možné ho procvičovat i bez toho, protože se alespoň bude učit reagovat na povely tělem. Pokud nechcete učit strany, můžete stejně postupovat i při učení povelů "ke mně" a "jdi".

Většinou začínám frontcrossem, zdá se mi nejjednodušší a pes ho zvládá dobře, i když nezná strany. Začněte třeba tak, že máte psa u levé nohy a rozejděte se společně dopředu. Dejte mu povel pro otočku doprava nebo k sobě ("ke mně" nebo "jméno") a vy se otočte doleva (točíte se tedy čelem k sobě), oba se otočíte o 180°. Pes by vám měl skončit u pravé nohy (to je ta výměna rukou). Můžete pokračovat v chůzi a zkusit otočku i na druhou stranu. Dáte pokyn pro otočku doleva a sami se budete točit doprava, pes vám skončí u levé nohy. Klidně odměňujte za každou otočku, postupně můžete udělat několik frontcrossů za sebou, přidat rychlost... Tady je video, jak může vypadat několik FC v běhu:


http://www.youtube.com/watch?v=qXjm_zd6j88

Rearcross cvičím podobně, ale nedávno jsem našla na YouTube jedno úplně jednoduché cvičeníčko, aby pes pochopil, jak se má točit, když se mu psovod pohybuje za zadkem. Na videu to je vysvětlené, ale ještě to shrnu pro neangličtináře: pes by měl být odložený (nejlépe v sedě, ale stoj je také možný, leh ne tak výhodný) a psovod by měl být schopný se mu pohybovat za zády (pokud štěně ještě nemá odložení, tohle je příležitost ho procvičovat). Nejprve psovod stojí na stejné straně psa, jak ho odložil, poté "do něj" natočí ramena a jedním krokem překročí pomyslnou linii jeho těla a ocitne se psovi na druhé straně. Účelem cvičení je, aby pes za psovodem otočil jen hlavu, nikoli celé tělo, a zároveň se nezačal točit dřív, než za ním psovod skutečně zakříží. Někteří psi totiž mají při pozdějším běhání zlozvyk ustřelovat psovodovi do strany (reagují, jakoby psovod dělal RC, i když ten běží rovně), nejčastěji to je způsobené špatným používáním vedoucích rukou. Už takhle malé štěně si může zvykat na to, že na pouhé natočení ramen reagovat nemá.


http://www.youtube.com/watch?v=L25GDeYt55w

I rearcrossy procvičuji na zemi běž překážek při běhání v serpentinách.


http://www.youtube.com/watch?v=RdETk6KxXrU

Existuje ještě typ křížení blindcross, ale protože ho málokdy používám v parkuru a na zemi ho vůbec neučím, tak představení jeho předností (protože dozajista přednosti má) nechám na někom kompetentnějším. Při blincrossu přebíhá psovod psovi za čumákem, nedívá se při tom na něj (má ho za zády). Při správném použití to významně zkracuje dráhu psa a šetří to psovodova kolena (nejsou zapotřebí prudké otočky), ale bohužel často vidím na tréninku nebo v závodech špatné použití, kdy psovod kříží pozdě nebo psa pořádně neupozorní a pes si tak zvyká jít pomaleji a netlačí se před psovoda, protože nikdy neví, kdy mu bude muset zůstat za patami. Výsledek je tak zpomalení místo žádoucího rychlého běhu. Při práci na zemi by RC mohl vypadat nějak takhle:


http://www.youtube.com/watch?v=lLdJHZJC3B8

Do procvičování vedení bez překážek také patří obíhání předmětu, které pak používám při obíhání stromů a jiných přírodních překážek, na kterých učím i další vedení, stejně jako procvičuji strany ještě dříve, než vezmu psa na překážky. Dříve jsem při obíhání používala povely "sem" a "tam" ("here/out"), ale stačí rovnou používat stranové povely. Nejlépe psa obíhání naučíte, když si vezmete něco nižšího a tenčího, abyste dokázali ukazovat i nad tím a pes neměl ze začátku pocit, že se od vás musí moc vzdálit. Začněte tím, že si stoupnete blízko k dané věci (z důvodu jednoduchosti tomu budeme říkat "barel"), rukou bližší psovi ukážete za barel, nohu bližší psovi si k barelu nakročíte a buď na prázdnou ruku (pokud pes chápe, že ji má následovat) nebo za pamlsek/hračku ho navedete okolo barelu a zase zavoláte zpět k sobě (sami se mezitím také otočíte o 180°, takže pak stojíte k barelu zády). Procvičujte průběžně obě dvě strany a postupně se zkuste dobrat k tomu, abyste psa mohli okolo barelu vyslat z větší a větší dálky (můžete se vypomoci i házením hračky ve směru běhu, aby pes nebyl tak závislý na vaší poloze). Poté můžete pospojovat obíhání několika barelů dohromady. V parku tak můžete trénovat obíhání okolo stromů, na cvičáku okolo bočnic (prosím bez toho, aby mezi bočnicemi ležely tyčky, aby na ně pes omylem nešlápl a nezranil se).

barelový běh štěňat na MR BCCCZ


http://www.youtube.com/watch?v=iy_4_gRENkk

Zóny

Jedním z nejzásadnějších článků, které na blogu najdete, je Jaké znám techniky na zónách. Je to přehled nejrůznějších metod, jak může pes trefit zónu, od jednoduchých až přes velmi promyšlené se spoustou mezikroků. S některými nácviky se dá začít mimo překážky (na schodech, na vypodloženém prknu), některé se psovi představují rovnou na překážkách. Ve stručnosti mám představených jen sedm metod, ale je jich mnohem více, některé se liší v detailech (kdy odebrat target, kdy začít se samostatností), některé v zásadních věcech (jestli se má pes soustředit na přední nebo zadní nohy, naučit se neskákat nebo umět zdrobit krok...). Myslím si, že každá z popsaných metod (stejně jako kterákoli, která popsaná není) je účinná, jinak by nebyly používané úspěšnými trenéry. Záleží na tom, jaké má psovod možnosti, co ho osobně bude bavit (sbíhané zóny jsou například oblíbené proto, že pes v plném běhu vypadá pěkně, kdežto naučit psa hezky a rychle zastavovat a přitom udržet pozici je dost náročné).

Jedním z nejzásadnějších požadavků, které mám na zóny (nejen na ně, to samé chci u provedení všech překážek), je naprostá samostatnost v jejich provádění. Chci mít na parkuru možnost kdykoli si doběhnout k následující překážce nebo naopak zůstat pozadu, pokud to profil tratě vyžaduje, aniž by to ovlivnilo Wayovo provedení zóny. Sbíhané zóny jsou rychlejší a bezpečnější, ale také celkem náročné na vedení, pokud je za zónovkou past. Zastavované zóny jsou jednodušší na vedení, ale jsou pomalejší, pokud by pes neuměl správně brzdit, tak se může i zranit, pro psovoda je v závodě často těžké ohlídat, aby pes vždy provedl zónu přesně. Co se týče zónovek, na áčku dávám jednoznačně přednost sbíhaným zónám kvůli zdraví psa, na kladině psa raději zastavuji. Posledním hitem je cvičit na kladině obojí druhy zón - jak zastavované, tak sbíhané (rozlišené různým povelem), protože každý typ se hodí v jiné situaci. Houpačka je jiný druh zónové překážky, učím ji jinak, ještě se k tomu dostanu.

Pro metodu provádění zóny se musíte rozhodnout sami. Pro zajímavost jsem sem umístila pár videí učení zón.

Jak jsem Cannyho učila šlapat předními packami na target (TouchBoard):

http://www.youtube.com/watch?v=35PlKBRRldo

Sbíhané zóny podle Silvie Trkman v podání Karin a Blue Boye:

http://www.youtube.com/watch?v=8oGblg9SlE4

Sbíhané áčko podle Rachel Sanders v podání Emily Snider a Josie

http://www.youtube.com/watch?v=d0VQGfeKZnA

Jak se učí nose target podle Susan Garrett

http://www.youtube.com/watch?v=FapAf8neQnA

Jak se pak pokračuje na schodech

http://www.youtube.com/watch?v=wFsM3n-kNA8

Další trénink na schodech

http://www.youtube.com/watch?v=z4F67-yNhiY

Pokračování tréninku na prkně

http://www.youtube.com/watch?v=PebikUmd9bY

Učila jsem zastavované zóny s nose targetem podle Susan Garrett, byla to zábava, ale nevím, jestli v tom budu s dalším psem pokračovat. Jestliže se chci pravidelně v zimě účastnit závodů v písku, asi zvolím zastavované zóny 2on/2off. Velmi pěkné jsou zóny zalehávané (nebo splazené) tak, že pes zalehne ještě částí těla na zóně (tím pádem to není diskvalifikace), pes drží při sběhu těžiště těla krásně dole a běhá tak hezky nejen ségra se Skipem, ale podobně zóny prováděla i letošní mistryně světa v medium.

Houpačka

Na houpačku mám trochu jiné nároky než na ostatní zóny, takže jí také učím jiným způsobem. Protože patří u psů mezi méně oblíbené překážky, hned od začátku se snažím s houpačkou spojovat jen pozitivní zážitky a její hlavní úskalí - zhoupnutí a bouchnutí, psovi představovat pozvolna a v omezené míře. Nejvíce se mi zamlouvá metoda "sníženého středu", kdy máte buď takovou houpačku, kterou můžete snížit až skoro na zem, nebo si můžete vypomoci dvěma stoly, kterými oba konce houpačky podložíte, takže se opět houpačka bude překlápět jen o pár centimetrů. Tím minimalizujete pro psa hrozivý okamžik, kdy pod ním houpačka padá.

Další věc, kterou musíte ošetřit, je bouchnutí konce houpačky o stůl. Buď si můžete vypomoci molitanem nebo například složeným ručníkem na stole, nebo máte k dispozici pomocníka (jen hezky zaměstnejte trenéra :-) ), který bude konec houpačky držet a pomalu sklápět. Jak si pes na houpačku zvykne, sklopení bude čím dál tím rychlejší.

stůl na každém konci houpačky

Samotné provedení houpačky pak vypadá následovně: psa přidržujete za obojek nebo na krátkém vodítku a za pamlskem nebo za rukou ho vedete po houpačce. Pokud je pes velký, je možné, aby ho pomocník přidržoval pod břichem. Cílem ovšem není psa přetáhnout, jen ho jistit, aby si zbytečně neublížil, pokud máte houpačku na stolech a ne u země. Jestliže je pes nejistý, nespěchejte na něj, klidně se zastavte, uklidněte ho a pokud s vámi opravdu bojuje a má strach, nechte ho s povelem klidně seskočit do strany na zem. Pes si zvykne, že pokud nebude chtít, může klikoli odejí a trochu se uklidní.

veďte psa na pamlsek přes houpačku

Myslím si, že je nejvýhodnější, aby pes uměl přejít houpačku až na zónu nebo alespoň hodně blízko ní, protože tak ji sklopí co nejrychleji a zároveň je ošetřená zóna. Jestli chcete, můžete i na houpačce dělat 2on/2off nebo jinou pozici, ale já to už neřeším, stačí mi, když se zóny dotkne během sklápění houpačky. Proto konec drží pomocník ve vzduchu a pomalu ho sklápí až v okamžiku, kdy psovod i se psem dojde na konec. Aby si pes oblíbil konec houpačky a zároveň tam chtěl zůstat a neutíkat z něj, je nejlepší psa celou dobu, kdy na zónu dorazí, houpačka jde dolů, i když už je položená na zemi (stole) psa odměňovat pamlsky. Když je pes už na houpačku trochu zvyklý a rád se přetahuje o hračku, můžete se pak se psem na zóně místo pamlskování i přetahovat, ale hlídejte si, aby přitom pes neseskočil dřív, než na vyzvání. Vymyslete si jeden povel a ten používejte, když budete chtít psa propustit ze zóny nebo startu (já používám "OK", ale můžete říkat "pojď", "běž", "jdeme" ...).

postupně necháváte psa přejít samostatně

Po několika opakování (jejich počet záleží na tom, jakou má pes povahu nebo jak lákavé pamlsky používáte) si pes houpačku oblíbí natolik, že můžete začít zkoušet samostatnost (pamatujete ještě, jaký na ní dávám důraz?). Psa si podržíte před houpačkou, pomocníka na konci vybavíte pamlsky, psa trochu vyhecujete a vypustíte ho. Můžete jít podél něj, ale spíš se nechte psem předběhnout. Pamlsky ho tentokrát bude futrovat pomocník, ruku s pamlsky je potřeba držet rovně v pokračování houpačky. Pes by neměl od pamlsků zvednout hlavu, dokud houpačka nedopadne na zem (pro pomocníka to znamená mít pamlsků dostatečnou zásobu). Než ovšem pes pamlsky sežere, ke psovi si doběhněte a zavolejte si ho. Když pes získá jistotu, přestože neběžíte přímo vedle něj, můžete začít pracovat na postupném zvyšování vzdálenosti jak tím, že se budete držet stále více a více za ním, tak budete zvyšovat i rovnoběžnou vzdálenost od psa.

psa vyšlete za pomocníkem

Pokud nemáte k dispozici pomocníka a pes nemá obavy z práskání houpačky, můžete rovně za houpačku pokládat misku s pamlsky nebo hračkou. Většinou je dávám přímo za hranu, aby si je pes bral v okamžiku, kdy je ještě všemi čtyřmi na zóně. U houpačky netrvám na zastavení, zpomalení mi stačí. Pokud by pes začal skákat, začala bych asi trvat i na zastavení na zóně a vytrvání tam, dokud neřeknu povel pro její opuštění.

Kromě toho, že postupně zrychluji sklápění houpačky, ještě zvykám psa na volný pád v samostatné hře pojmenované Susan Garrett "The Bang Game" ("Hra Prásk"). Těžký konec houpačky (ten, co normálně leží na zemi) by pomocník měl držet ve vzduchu tak, aby se ten lehký držel jen pár centimetrů nad zemí (pokud nemáte pomocníka, opřete si houpačku o tyč od dálky, o stěnu nebo o bočnici). Stoupněte si čelem ke konci houpačky, psa mějte mezi sebou a houpačkou tak, že dáte nohu bližší psovi k houpačce, takže musí vyskočit tak akorát na zónu. Buď můžete psa na zóně zastavit, nebo ho nechat po zóně seběhnout, jak to většinou dělám já. Pokud pes z houpačky seskakuje šikmo, můžete to zkusit ještě párkrát, nebo mu pomoci tím, že psa po zóně svedete za pamlskem nebo hračkou. Pokud to nezvládá rychle, klidně zpomalte, nechte ho, ať zjistí, že odměna je za sejití rovně. Pak můžete opět zrychlit. Také si na opačnou strany houpačky můžete postavit bočnici. Můžete také zvětšovat výšku, kam musí pes vyskočit (používám univerzální povel "hop nahoru"), ale stačí se držet v rozumných mezích, není třeba, aby pes předváděl akrobatické výkony.

The Bang Game

Obojí cvičím zároveň. Je to celkem šikovné procvičování i pro psy, kteří se houpačky bojí a potřebují zlepšit její provedení. Takhle kupříkladu vypadá pes, který brzdí až ke konci.

houpačka
Bára se Skipem na houpačce

Skoková gymnastika a skákání

Při učení skokové gymnastiky vycházím z článků a videí Susan Salo, která přešla od jezdectví k agility, běhá s JRTem a po celé Americe pořádá seminář o učení, procvičování a napravování skákání. Její metody vychází z následujících poznatků:
- skoková překážka je nejčastější překážka na parkuru, proto by se jejímu tréninku měla věnovat pozornost
- pes nedělá nejčastěji chybu v odhadu výšky skoku, ale v místu odrazu - odrazí se tedy dost vysoko, ale vrchol oblouku skoku není nad překážku, nýbrž před ní, takže pak do tyčky spadne, nebo za ní, takže ji srazí při odrazu vzhůru
- skok je komplexní záležitost (přiblížení se k překážce, odhad místa odrazu, srovnání si kroku, odraz dostatečnou silou, soustředěný let, kontrolovaný dopad) a jakékoli zásahy navíc (točení, pozdní nebo nedostatečné povely psovoda) na psa vytvářejí tlak, díky kterému může shodit; je potřeba, aby si pes se skákáním uměl poradit sám velmi dobře
- i když pes může skákat, ještě to neznamená, že umí skákat, správný skok je potřeba nejprve v klidu naučit a teprve pak ho vyžadovat při běhu.

příklad krásného odrazu

Z Foundation Jumping, DVD Susan Salo jsem vybrala alespoň ty nejzajímavější úseky, které si myslím, že by si měl přečíst každý - článek najdete zde. Nechalo to ve mě velmi zážitek.

Skokovou gymnastiku je nejlepší vidět na vlastní oči a pochopit, jak funguje a proč je dobré ji dělat. Z tréninku se začátečnickými psy jsem byla doslova unešená, protože to byli povětšinou psi, kteří viděli skokovky poprvé a ještě si nebyli jistí, co by měli dělat, ale doslova jste mohli vidět, jak se jim za očima točí kolečka a nad hlavou rozsvítí žárovka, když jim najednou dojde, jak se mají pohybovat. Jedním z chybných skoků je například to, když pes skáče přes překážku "do výšky nad tyčku" místo, aby skákal "do dálky přes tyčku". Tenhle špatnýtyp skoku se snadno upevní tím, že psovod postaví nebo posadí psa před překážku, stoupne si za ní a s rukou, ve které drží pamlsky, mává do vzduchu, aby pes skočil vysoko (zvlášť, když se pes učí skákat hned na vysokých překážkách). Pes se tak odráží vzhůru místo dopředu, často má neuspořádaný odraz, nevyužívá efektivně zadní nohy a často se i po parkuru pohybuje spíše hekticky a nesoustředěně. Když jsem takhle viděla v sobotu skákat jednu borderku, tak se mi zatmělo před očima, kolik práce na ní bude potřeba udělat, než se trochu srovná, protože i přes nizoučké skokovky skákala jako koza. Ale už při druhém kole si řekla: "Aha, ono je to takhle lepší!" a prosvištěla sekvencí jako nic. S neuvěřitelnou rychlostí a lehkostí zvládla i další cviky, takže jsem si jen říkala, jak úžasně rychlý pes z ní jednou bude na parkuru. Podobně slibné výsledky podávali i další účastníci.

Neskáču s mladými psy přes normální skokovky a už v žádném případě s nimi neběhám mezi bočnicemi, kde by byly položené tyčky na zemi. Pes se tak neučí vůbec nic o skákání a dokonce se může učit tyčky ignorovat a šlapat na ně (skutečně jsem to na jednom videu viděla). Pokud se psovi tyčka pod nohou odvalí, může si také poškodit měkké tkáně nebo vyvíjející se kosti a klouby. U mladých psů raději používám stride regulatory, "upravovače kroku", "retardéry", což prakticky není nic jiného, než okap otočený dnem vzhůru. Je dost velký, aby na psa působil jako optická překážka a nutil ho zvedat nohy a upravit si krok. Stride regulator se dá použít i při jiných úpravách kroku, například na zónových překážkách.

z tréninku na táboře
foto: Andrea Špirhanzlová

Často panuje názor, že skoková gymnastika je vhodná akorát u velkých psů, kteří shazují, a u malých psů je zbytečná. Už nějakou dobu na závodech a na trénincích sleduji malé psy a myslím si, že je mezi nimi pravděpodobně více jedinců, kterým by skoková gymnastika pomohla, než mezi velkými. Malí psi sice neshazují, ale skákání je pro ně dost náročné, a nejistota ve skocích pak vede ke zpomalení, váhání před odrazem, drobením kroku, krčením se. Při skokové gymnastice je důležité, že se pes učí sám, bez nátlaku psovoda. Už samotná blízkost překážek může na malého psa působit klaustrofobicky, a proto se může rozhodnout, že přes překážky nechce a raději je obejde. Prosím, nikdy za to psy netrestejte. Zkuste si lehnout před překážky a sami se přesvědčte, jak děsivé to může pro vašeho psa být. Vy musíte zaručit, že pes bude skákání vnímat jako legraci, bude sebevědomý, protože bude rozumět tomu, co dělá, a skočky ho budou bavit.

Jestliže se vyskytne problém, rozestavte si skočky tak, aby se psovi dařilo - pokud se nevejde, dejte mu překážky dál od sebe. Pokud zbytečně drobí krok, dejte je blíže sobě. Pokud si je nejistý a překážky vyhýbá, můžete je snížit úplně na minimum, aby si rozestavění nejprve prošel několikrát v klidu. Místo tyček můžete použít stride regulatory. Pokud skáče moc vysoko, můžete dát překážky dál od sebe, ať se musí víc namáhat a soustředit. A tak dále. Když pes zvládne něco jednoduchého, můžete mu cvičení trochu zesložiťovat, ale nikdy neváhejte mu ho opět zjednodušit. Cvičení by nemělo být založené na tom, že psa neustále necháváte rotovat na jedné sekvenci, dokud se vám to nezdá dokonalé, ale párkrát ho necháte přes to přeběhnout, a pak překážky lehce přestavíte (záleží na tom, co cvičíte, můžete zvýšit nebo snížit výšku překážek, přiblížit je k sobě nebo naopak roztáhnout, můžete přidat do cvičení další skočky), aby se pes učil flexibilně přizpůsobovat situaci.

Hlavní zásady:
- pes se učí sám, psovod neaplikuje vedení - pes je odložený před první překážkou (sám nebo ho tam někdo drží) a v cíli je target (v podobě hračky nebo misky s pamlsky) nebo tam stojí psovod a psa přivolává
- psovod se nepohybuje - buď psa v klidu vysílá nebo přivolává, přitom by ale neměl porušovat zásady vedení (tedy psovi ukazujeme rukou bližší k němu a díváme se stejným směrem, jako on, nepřetáčíme k němu tělo tak, abychom k němu stáli čelem).
- překážky jsou vždy rozestavěné za nějakým účelem - můžete učit odrazy jen na dvou překážkách, udržení pravidelného rytmu na několika překážkách v rovině, zatáčení, natahování a zkracování kroku, odrazy na šikmé překážky...
- ve většině sekvencích jsou překážky rozestavěné tak, aby pes dopadl ze skoku a hned se odrážel přes další překážku (bounce jump), změnami vzdáleností mezi překážkami se pak pes učí skok prodlužovat nebo zkracovat; čím delší skok, tím rychlejší pohyb, zároveň odraz ihned po skoku je nejvýhodnější z energetického hlediska, protože pes využije kinetickou energii skoku akumulovanou ve šlachách a svalech (představte si, že stlačíte pružinu, = dopad, na jednom konci ji upevníte, = místo odrazu, a na druhém uvolníte tlak, = odraz)

Někdo se mě ptá, jak má poznat, že pes skáče dobře. Na to je snadná odpověď, ale každému trvá jinak, než si ji sám najde. Jednoduše - pokud to vypadá dobře, je to dobré. Jestliže na psovi vidíte, že se na skákání těší, je uvolněný a přitom soustředěný, odráží se s lehkostí a má při cvičení rychlost, pak určitě skoková gymnastika splnila svůj účel a pes je přesvědčený, že ví, co si všechno může na překážkách dovolit. Pro představu, co všechno se dá cvičit, dávám z YouTube odkaz na několik videí:


http://www.youtube.com/watch?v=-ugU6cg2jxc


http://www.youtube.com/watch?v=mdYtIxOa7vw

Kavalety

Kavalety bývají často první příležitost, jak seznamuji psy se skokovkami. V podstatě se jedná o nízké tyčky, přes které pes přechází, neskáče, učí se, že má nějaké nohy a ty nohy musí občas přes něco zvednout. Nejlepší je tohle cvičení dělat s uklidněným psem (pokud možno ještě dřív, než se setká s tunelem a dojde k názoru, že agility je "vzuuuum" sem a "vzuuuuum" tam), nijak mu neukazovat ani ho nelákat na pamlsky nebo hračky (chcete, aby se díval pod nohy, ne na vaše ruce), a přes tyčky s ním přejít. Pokud tohle pes nechápe a tyčky poráží, protože se dívá na vás, kavalety radši ze svého tréninku vynechejte.

Poměrně dost informací o skákání včetně učení skoku najdete v článku Pár slov o skákání.

Učení překážek shapingem pomocí clickeru

Existuje několik způsobů, jak psa naučit nový cvik. Mezi nejčastější patří vedení, kdy psa do cviku navedete pamlsek, hračkou nebo svým pohybem (například navádíte psa na pamlsek slalomem), zachycení, kdy pes náhodně provede cvik a vy ho za to odměníte (kupříkladu sám skočí překážku, když jdete okolo), nebo shaping = tvarování, kdy se pes svou činností k provedení cviku blíží, dokud se mu nepovede celý. Nejčastěji se při cvičení používají všechny možné kombinace uvedených způsobů, i když shaping je moje oblíbená volba. Každý pes je schopný samostatně přemýšlet a zkoušet nejrůznější triky, i když některý to třeba po použití jiných metod učení (založených na donucování a korekcích) nechce iniciativně zkusit. Podstatou shapingu je to, že si chování rozdělíte do miniaturních kroků a postupujete "krok za krokem" - když pes pochopí jedno stadium, chcete další, až pes zvládne celý cvik. Klasickým příkladem bývá aport - představte si psovo chování - pes se podívá na aport, rozejde se k němu, skloní se k němu, vezme ho do zubů, zvedne ho ze země, otočí se k psovodovi, rozejde se k psovodovi, nabídne mu aport, pustí aport. Při shapingu byste klikli za každý jednotlivý krok v téhle sekvenci, tedy už za podívání, pak byste čekali, až se pes rozejde, pak až doběhne k aportu... Za každý klik psa odměníte a necháte ho zas vymýšlet, jaký by měl být další krok.

To je taková "lež-clicker-amatérům". Ve skutečnosti byste na tak komplexní chování jako je aport použili metodu "back chaining", řetězení odzadu, kdy byste naučili výslednou pozici (pes sedí s aportem před vámi) a od ní "couvali" k přinášení aportu z dálky a nakonec k doběhnutí pro aport. Pes tak postupuje od "neznámého" (mám doběhnout pro ten aport?) ke "známému" (mám sedět s aportem před psovodem). Stejně se postupuje ve většině metod učení zón (nejdříve se pes učí, jak má stát na zóně, poté ho do té pozice pouštíme z větší a větší výšky).

Jinak je možné naučit cviky i tak zvaným "free-shapingem" (volným tvarováním), kdy pes bez jakýchkoli nápověd musí vymyslet, co po něm chceme. Velmi se to podobá hře "samá voda - přihořívá", kdy klikem označujete a pamlskem odměňujete pokusy, které se výslednému cviku blíží, a ignorujete všechno, čím pes střílí mimo. Každý pes je toho schopen, většinou je to i velmi baví (pokud klikáte přesně a odměňujete často a správné věci), jen je občas potřeba psa učit samostatně přemýšlet třeba na cvicích, které nemají s agility nic společného, aby se naučil princip shapingu a dokázal ho pak aplikovat na překážky. Do čím většího počtu kroků cvik rozdělíte, tím snáze (a tím pádem také rychleji, protože pes nebude mít moc příležitost dělat velké chyby) se cvik naučí.

Nemám s Wayem moc videí učení triků, protože spoustu jich má třeba Silvia Trkman, ale máme pěknou fotogalerii učení následování hůlky.

Podle obtížnosti cviků je možné psovi třeba pomoci ukazováním nebo naváděním pamlskem. Je ale vhodné je použit jen spoře, abychom psa přivedli na nějakou myšlenku, ne ho zaměstnali tím, že sleduje, odkud ten pamlsek poletí. Tady je příklad při učení psa vydechování bublin do misky s vodou.


http://www.youtube.com/watch?v=7oydGyqTYhw

No a konečně jak psa naučit nějakou překážku. Můžete buď opět psa párkrát navést na pamlsek nebo mu pomoci tělem, nebo si rovnou zkusit free shaping, pokud s clickerem umíte pracovat a pes mu rozumí. Tady je postup, jak se učí tunel.

První část:

http://www.youtube.com/watch?v=UTKbJwPiRGg

Druhá část:

http://www.youtube.com/watch?v=VGTXyVzpumo

Třetí část:

http://www.youtube.com/watch?v=savzLqnMl_g

Výsledek:

http://www.youtube.com/watch?v=k1UU0rRtWGI

Shaping je docela legrace. Informace o cvičení s clickerem můžete hledat opět na internetu (odkazy).

Slalom

Opět jsme u toho - na parkuru chci samostatnost. Čím více toho pes může vyřešit beze mě, tím lépe. Je spousta metod, jak psa naučit slalom, některé jsou velmi dobré, některé také budou fungovat, některé jsou dost složité pro psa i/nebo psovoda. Většina z těch běžných bude fungovat dobře, dříve nebo později, někdy pes bude mít problémy s náběhy, někdy bude třeba vypadávat z posledních tyček. Jakou metodu zvolíte, je na vás. Zkusím vybrat ukázky několika možných způsobů pro ilustraci.

Klasické vedení za hračkou/pamlskem

http://www.youtube.com/watch?v=6Kjdam9s1Gw

Ulička (na další kroky se podívejte na YouTube):

http://www.youtube.com/watch?v=mtZ-HtPtvAs

Véčko:

http://www.youtube.com/watch?v=Oj6pxxpSNqM

Shaping na třech tyčkách:

http://www.youtube.com/watch?v=XgffLre51EY

2x2 podle Susan Garrett (podívejte se na odkaz pod videem pro celý postup):

http://www.youtube.com/view_play_list?p=7BBD06C31CC7827F

Existuje samozřejmě spousta dalších metod, skoro co tým to originál, metody se někdy liší jen v detailech. Kupříkladu Irča Kochová učí slalom tak, že psa provádí na pamlsek, který má v ruce dál od psa, a nohu bližší psovi vždycky dává k tyčce, kterou pes musí oběhnout, a od tyčky, kdy psovod musí jít k psovodovi. Tím psovod vytváří nohama takový cik-cak, který má psovi pomoci orientovat se mezi tyčkami. Podobná metoda zase dělá všechno to, co je uvedené, ale psovod necvičí na dvanácti tyčkách, ale jen na třech, psa drží za obojek nebo na krátkém vodítku, čímž si ho brzdí, takže ho stíhá lépe navádět (ne každý psovod je pohybově nadaný) a zároveň to ve psovi podporuje snahu drát se dopředu (a vyvíjet tak rychlost). Když se pes zvládá pohybovat na třech tyčkách, tak psovod přidá čtvrtou, pátou, atd. Se psy, kteří dobře reagují na clicker, je možné cvičit například to, že pes chápe princip opakovaného obíhání tyček - psovi se kliká (a odměňuje) za každou tyčku, kterou se vydá oběhnout od psovoda, takže slalom se pak skládá z opakovanoých obloučků okolo tyček. Psovod pak přestane odměňovat každé oběhnutí, ale chce, aby oběhl dvě, tedy pes skočí od psovoda, k němu, od něj a k němu. Počet tyček, které pes musí oběhnout, se bude postupně zvyšovat.

Obecně si myslím, že u slalomu záleží na tom, co máte k dispozici. Líbí se mi především metody, kdy se pes učí běhat hodně sám a pokud možno rovnou s náběhy, což je kupříkladu ulička, véčko nebo shaping. Pokud se učí jinou metodou, dávám spíš přednost tomu, aby se kupříkladu trénovalo na nižším počtu tyček (čtyři nebo šest), kdy je pro psovoda jednodušší všechno uhlídat a pes se brzy dostane pryč, takže je hodně odměňovaný a cvičení ho baví. Další tyčky je možné přidávat po jedné nebo druhé, dokud se člověk nedostane na plný počet. Slalom je možné procvičovat i na menším počtu tyček, aby si pes nenamáhal zbytečně páteř. Vypadávání ze slalomu není způsobeno tím, že by byl pes zvyklý na nižší počet, ale protože ho něco vyrušilo (pohnuli jste se nebo promluvili jinak, než čekal, nebo jsou okolo překážky, které ho ruší v soustředění), nebo se neumí ve slalomu pořádně pohybovat a na začátku to může ještě ustát, ale každá další tyčka ho rozhodí víc a víc, až nakonec neudrží rytmus a vypadne. Stejně komplikované je pro psa projít správně slalomem, když jde příliš pomalu a pletou se mu nohy jedna přes druhou. Jediný spolehlivý způsob je, když pes slalomem proskakuje snožmo, nebo se odráží na každé straně vzdálenější nohou. Pokud dělá cokoli jiného (plíží se s hlavou upřenou na zem, cupitá, sleduje psovoda), pak je velmi pravděpodobné, že se někde zamotá a vypadne.

Rytmem ve slalomu se budu zabývat v samostatném článku, tak mě prosím omluvte, že se slalomem končím.

Že nemusí být závislý na ukazování pochopí každý pes jindy, odstraňování této závislosti může dosti trvat, proto se mu snažím vyhnout nebo ho odstranit co nejdříve. Sama mám ráda metodu 2x2 Susan Garrett, která je kombinací shapingu a uličky, protože se pes od začátku učí náběhy, ale nepovedlo se mi ji naučit jen podle článku, takže na dalšího psa si pořídím její DVD. Takhle vypadá pes, který se za pět lekcí naučí slalom včetně náběhů.


http://www.youtube.com/watch?v=K7jFseQWAho

Kde vůle neschází, cesta ze nachází

Neřekla jsem všechno, co je součástí přípravy psa na agility, protože taková příprava vlastně nikdy nekončí, a na otázku života, vesmíru a vůbec nemůžu odpovědět jinak než "42". Hlavním smyslem intenzivky i článku je to, že v agility je spousta zajímavých věcí kromě učení jednotlivých překážek a i to se může udělat netradiční a zábavné pro psa i psovoda. Nemusíte se držet starých postupů, můžete experimentovat, jak chcete, dokud to bude bavit vás i psa. Zároveň je možné nacházet tréninkovou inspiraci na internetu nebo různých výukových videích. Bohužel je většinou potřeba mít alespoň nějakou znalost agiliťácké angličtiny (ale není to tak obtížné) a kartu, kterou se dá platit i přes internet na americkém obchodě www.cleanrun.com. YouTube je také zdrojem různých návodů, jen člověk musí vědět, po čem se dívat. Vykašlete se klidně na trenéry, pokud je nemáte dostopné ve vašem okolí, jak cvičíte vám vždycky nejlépe řekne váš pes. Pokud běhá rád a rychle, cvičíte ho dobře. Pokud je někde zádrhel, zkuste zajet na nějakou intenzivku, napište na nějaká fóra, nebo přímo některému z trenérů. Točte svůj trénink na kameru a pak si ho doma v klidu prohlédněte, pozorujte, co děláte a jak na vás pes reaguje, hledejte, co by se dalo ještě vylepšit. Pozorujte, jak běhají ostatní závodníci a ptejte se jich, jak a proč dělají to či ono. Možná vám něco pomůže, možná ne. Pokud začínáte se štěnětem a nejste si jistí, kdy jaké překážky máte psovi představit, podívejte se na článek Štěňata a agility - zdraví.

Ani lidé, co se dostanou na mistrovství světa, pokaždé nezazáří.


http://www.youtube.com/watch?v=I9ENSA2abm4

Bavte se.


| Informační e-mail | Vytisknout článek |
| Autor: KaTachyon | Vydáno dne 24. 10. 2009 | 17888 přečtení | Počet komentářů: 2

K tomutu článku nebyl doposud přiřazen žádný komentář!

 

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

Web site powered by phpRS PHP Scripting Language MySQL Apache Web Server