Seznam rubrik
  Vyhledávání

Vyhledat text

  Kontakt
Kateřina Lerlová
Pod Kopcem 6, Praha 4, 147 00
KaTachyon@seznam.cz
mobil: 608 261 592
  Hlavní menu
Hlavní stránka
Seznam rubrik
Kalendář
Download
Ankety
Odkazy
TOP 15
Online kurzy

Rozšířené vyhledávání

RSS

Právě se děje:
Protože nejsem schopná zabezpečit, že se mi nikdo nenabourá do systému a nezneužije emailové adresy, kterými se čtenáři přihlašuji, všechny jsem smazala a tu možnost zrušila. Některé články, které byly jen pro registrované čtenáře s rozšířením práv, tak zůstanou nedostupné.

Nic není nemožné, když člověk trochu chce a hodně maká.
Border Collie Classic 2008 - den první
První mistrovství Evropy border collií se pořádalo v Ústí nad Labem, a když na ně dva roky poté navázali v Nizozemí závodem Border Collie Classic, nemohla se ho česká výprava neúčastnit. S Tachyonem jsem tehdy závodila jen krátce a na cestu za hranice jsem neměla chuť, takže za naši rodinu jel jen táta s Cannym a Bára s Acem. Přivezli si stříbro ze družstev a táta pak dokázal bez problémů při každé příležitosti vyprávět, jak se běhá na rychlost a jak kašlou na chyby, a od chvíle, co jsem si začala dělat řidičák si zas liboval, že příště nebude muset řídit celou cestu sám. Bylo proto jasné, že i letos v létě pojedeme do Bemmelu.

Start byl naplánovaný na pět hodin ve čtvrtek ráno a ve finále jsme se zpozdili jen o půl hodiny. Vždycky jsme pět minut před odjezdem připravení a jakmile se ná začít nakládat, tak se objeví ještě stovka věcí, pro které si musíme doběhnout. Táta řídil ze začátku, ale před Děčínem mi volant předal, a přestože předtím prohlašoval, že neusne, když bude řídit někdo jiný, za chvíli už vesele klimbal. Když jsem se propletla na dálnici, tak jsme projížděli tunely a najednou koukám, okolo jsou německé nápisy! Dostali jsme se do Německa dřív, než jsem stihla vyšilovat a ujeli jsme ještě další hodinu, než se táta probudil. Jeli jsme severem, což bylo fajn, protože dálnice byla celkem volná a dokonce ani já jsem neměla problémy s předjížděním náklaďáků. Jsem totiž děsivě špatná řidička a jízda neměnnou rychlostí mi naprosto vyhovuje. Okolo poledne ale začalo do kapoty smažit sluníčko a my nemáme klimatizaci, takže jsme každou chvíli zastavovali na rastplatz (přičemž jsem došla k úžasnému objevu - restplace :-D ) a zúžení jsme vítali jako příležitost k větrání. Nizozemí jsme poznali snadno - najednou byla všude okolo nás placka a krávy a ovce. V Bemmelu jsme po chvíli hledání našli statek, kde byli ubytovaní ti, co se nevešli přímo do psí školy, kde se pořádaly závody. Podle pořadatelů to mělo být vzdálené 500 mětrů, ovšel leda vzdušnou čarou, pěšky to trvalo rychlou chůzí dvanáct minut. Do večera ještě dojeli další lidé, kteří chtěli v pátek závodit nebo alespoň fandit.

rastplatz

V pátek závodili jedničkoví psi na parkurech Rona van Stratena, který vypadal jako Jean Reno (s několika kily navíc okolo pasu). První hra se jmenovala Power and Speed, na kterou jsem narazila, když jsem si pročítala cizí soutěžní řády. Spočívá v tom, že parkur má dvě části - na té první jsou zónovky a slalom (tady byl ovšem slalom až v druhé části) a psovi se neměří čas, ale musí být bez chyby, jinak ze hry vypadává. Potom pes hned nastupuje do jumpingové části, kde se mu měří čas a chyby počítají normálně. Jak se ukázalo, pro začátečníky to byl úkol dost náročný, ale pořadatelé nechali všechny psy dobíhat, aby si na překážky zvykli. Z padesáti šesti se jich do druhého kola dostalo jen jedenáct. Jediný český tým byla Evička Lačňáková s Nerim, měli ovšem jednu shozenou tyčku, skončili šestí. U začátečníků pořadatelé rozdávali ceny už od sedmého místa, takže neodešli s prázdnou.

BCC 2008 - Power and Speed 1st grade

Holanďané měli z našeho hlediska dost prapodivný způsob vedení. I na lehkých tratích bylo vidět, že psi spíše hádají, na které překážky by měli jít, protože psovodi povlávali kdesi za nimi a překážky jim ukázali, až když se přiblížili. Přesto psi běželi klidně dopředu a překážky překonávali samostatně, což u nás zas tak časté není. Ve slalomu nikdo neukazoval a kládu také dokázali běžet celkem samostatně (no, někdy i bez zóny). Zásadně dělali jen rearcrossy, jakmile jsme viděli někoho dělat frontcross, byla sázka na jistotu, že není z Nizozemí. Dost se to odráželo i na počtu chyb a minutých překážkách.

Další na řadě bylo agility. Tady už chyby nebyly automaticky diskvalifikace a z nějakého záhadného důvodu ubyly i chyby. Ovšem nejlepší dva časy měla Šárka se Sárou (ale i se skočenou zónou) a Evička s Nerískem. Ta už ve hře předvedla, že dokáží mít sbíhané zóny a rozhodčího, zvyklého na holandské psy, kteří všichni dělají zóny zastavované, to dost zaskočilo. Prakticky jediné diskvalifikující místo tohohle parkuru byla překážka #3, kdy lidé nestáhli psa a ten plynule naběhl na kladinu, kterou viděl jako první. Nezkušenější psovodi zachybovali už na začátku, když psi před první překážku vyráželi dopředu, místo aby psa přivolávali na Lindu. Někteří to utočili, jiní ne. Video Evičky a Neríska na YouTube.

BCC 2008 - Agility 1st grade

Jumping opět nebyl obtížný, prakticky se stával z jednoho kolečka na začátku, druhého o kousek dál, a pak zase jednoho na konci. Celé to vlastně bylo jen o točení a až do posledních pár překážek se parkur dal vést na jednu ruku. Nejzajímavější bylo, jak vést 2x 180° před cílem. Soňa Vlčková s Cessy, která skončila druh, nakonec zvolila Ketschkera, jak můžete vidět i na YouTube.

BCC 2008 - Jumping 1sr grade

Hodně psů mělo problémy s kruhem, buď ho minuli, nebo se netrefili. Kruh v Nizozemí byl ovšem kvůli bezpečnosti konstruován tak, že pokud ho pes neproskočil ale spadl do něj, místo toho, aby se s kruhem zřítil na zem, tak se kruh rozpadl. Na dvanácti a šesti hodinách byl rozpojený, a aby držel pohromadě, byly ty části v takém látko-gumovém návleku. Zároveň byl také uchycený k rámu, takže když pes kruh rozbil, dal se snadno zpátky. Rozhodčí to ani neposuzovali jako chybu a ani psi neměli moc tendenci to opakovat. I od nás se to hodilo Gondorovi, neodhadl jednou skok a narazil do kruhu z boku. Předloni se na tom samém kruhu, když ještě nebyl rozpadací, rozmlátil.

Nikol Hanačíková s Nexee

Jako poslední hru postavil Ron van Straten jumping, jehož podstatou bylo "doběhnout v co nejlepším čase s co nejméně chybami". Psi nejčastěji chybovali na tom, že málo zatočili a trefili tak špatnou překážku. Zajímavějším prvkem až na konci bylo, jak se psovodi vyrovnají s těsným točením okolo bočnice po rovince. Nevím, jak to chtěli řešit psovodi, ale psi to většinou vyřešili tím, že si počkali, až jim někdo řekne, co vlastně mají dělat. Nejvíce uspěli slovinští klucí a jejich "cik cik cik" (nebo "cak cak cak"?). Jen o něco hůře, ale ještě pořád výborně, doběhla Jana Vašíčková s Bobinem a Evička s Nerim.

BCC 2008 - Jumping hra 1st grade

Tak proběhl první den. Sbalili jsme se zpět na statek, zajeli do holandského obchodu koupit další zásoby a ještě trochu kecali. Nevím bohužel přesně o čem, protože jsem ve stanu se Smočkovic dětmi sledovala Asterixe a překvapení pro Caesara. Když jsem vylezla, sezení rozpustili, ts, ts.

Fotogalerie L3


Související články:
Thank You for Agility (04.08.2008)
Border Collie Classic 2008 - den třetí (03.08.2008)
Border Collie Classic 2008 - den druhý (02.08.2008)
| Informační e-mail | Vytisknout článek |
| Autor: KaTachyon | Vydáno dne 01. 08. 2008 | 5268 přečtení | Počet komentářů: 1

K tomutu článku nebyl doposud přiřazen žádný komentář!

 

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

Web site powered by phpRS PHP Scripting Language MySQL Apache Web Server