Seznam rubrik
  Vyhledávání

Vyhledat text

  Kontakt
Kateřina Lerlová
Pod Kopcem 6, Praha 4, 147 00
KaTachyon@seznam.cz
mobil: 608 261 592
  Hlavní menu
Hlavní stránka
Seznam rubrik
Kalendář
Download
Ankety
Odkazy
TOP 15
Online kurzy

Rozšířené vyhledávání

RSS

Právě se děje:
Protože nejsem schopná zabezpečit, že se mi nikdo nenabourá do systému a nezneužije emailové adresy, kterými se čtenáři přihlašuji, všechny jsem smazala a tu možnost zrušila. Některé články, které byly jen pro registrované čtenáře s rozšířením práv, tak zůstanou nedostupné.

Nic není nemožné, když člověk trochu chce a hodně maká.
Štěňata a agility - zdraví

Jedním z nejčastěji probíraných a diskutovaných témat je otázka, jak brzy začít co cvičit. Moje názory jsou založené na článku Američanky Christine Zink, PhD., která se specializuje na psí sporty a sama se věnuje aktivně agility a přednášce (takové menší) Čecha Jaroslava Bendy, MVDr., který spolupracoval na knize Agility: první krůčky (další autoři: Karin Divišová, Martina Podešťová) a byl několikrát oficiálním veterinářem české reprezentace na mistrovství světa.



S Wayem jsem dělala nízkou kladinu a áčko už někdy ve třech měsících, pak jsem s tím zas na čas přestala a cvičila jsem two-on/two-off někdy od roka ještě na nízkých překážkách, které jsme pak zvedli úplně (neměli jsme libovolně nastavitelnou výšku kladiny). Houpačku Way viděl poprvé ve dvou letech na prvních závodech. Slalom jsem začala 2x2 ve čtrnácti měsících a s rovným jsem skončila někdy ve dvou a půl letech (poměrně dost jsem na něj kašlala). V té době jsem také začala skákat rovnou plnou výšku překážek.

Všechno bych už dnes dělala jinak. Víc času bych věnovala průpravě mimo překážky, takže bych mohla začít zónovky později a postupovat na nich plynule. Na skokovkách bych dělala skokovou gymnastiku a dlouho bych cvičila jen jednu překážku, takže bych sice nezačínala dřív, ale Way by se pak učil rychleji. Slalom bych začínalo určitě o dost dřív, protože v uličce se pes velmi dlouho nemusí vůbec vlnit, i ale s vlněním bych pak skutečně počkala. Práci mimo překážky bych dělala stejnou, jako jsem dělala s Wayem, akorát by mi přibyl nácvik zón a pravděpodobně nové hry.

Růstové chrupavky

Růstové chrupavky jsou oblasti na konci dlouhých kostí, ze kterých kosti rostou a určují jejich konečnou délku a tvar. Když se ukončí růst, chrupavky se přemění na pevnou kost. Růst každé kosti končí v jiném období, pánevní kost například dorůstá u malých psů v 5. měsíci, u velkých v půl roce, kdežto holenní kost u kolene doroste až v 10. měsíců u nejmenších psů a u velkých ve 14 měsících.

Při namáhavém tréninku a zranění kloubu je u rostoucích psů mnohem větší riziko zranění růstových chrupavek než šlach, které kloub drží. Zranění, které by u dospělého psa způsobilo vymknutí, může štěněti poškodit chrupavky.

Kromě akutního zranění může růstovou chrupavku chronicky poškodit i soustavné přetěžování trénováním. Pokud je pes opakovaně a dlouhodobě nucen skákat nebo běhat slalomem, nemusí se na něm projevit poškození hned, ale kosti se mohou zdeformovat nebo srůst ve špatných úhlech a tak si pak namáhá klouby.

Chris Zink navrhuje následující tréninkový program:

Štěňata do půl roku
trénink obratnosti: Obvyklé nenáročné cviky založené na hře (zůstaň, lehni, ke mně; velmi nízké zónovky; stranové povely apod.) Skoky ne vyšší než zápěstí.
posilování: Tolik hry, kolik chtějí, ale žádný specifický trénink zaměřený na posílení. Minimální přetahování.
trénink výdrže: žádný

Štěňata mezi 6 - 14 měsíci
trénink obratnosti: Zvyšování množství tréninku, zvyšování úhlu zónovek kromě plné výšky áčka, žádný trénink slalomu, který by vyžadoval ohýbání páteře. Skoky by neměly být vyšší než je výška lokte.
posilování: Začátek tréninku posilování včetně tréninku na místě - trpaslík, plazení, couvání, sudy, podávání pac - a aktivního pohybu - vybíhání kopců, přetahování se a podobně.
trénink výdrže: žádný

Po čtrnácti měsících
trénink obratnosti: Postupně se propracujte k plné výšce áčka a skoků (tak aby jí dosáhl v cca 18 měsících), začněte se slalomem, ve kterém se pes musí ohýbat.
posilování: Náročnější trénink 3 - 4 krát týdně s vybíháním kopců, cviky trpaslík-sedni-trpaslík, chůze bokem, couvání nahoru po schodech...
trénink výdrže: Začátek 20 minutových procházek třikrát týdně, při kterých je pes neustále v klusu. S tréninkem klusání několik kilometrů by se nemělo začínat dřív, než ve dvou letech.

Studie na psech

Tolik Chris Zink. Teď se pokusím dešifrovat něco ze svých poznámek z Dne Dogdancing, kde si s námi o kloubech povídal MVDr. Jaroslav Benda. Byla to super akce roku 2005, která se bohužel nedočkala opakování, protože dogdancing stále nemá tolik aktivních podpůrců, kolik by si zasloužil. Protože to jsou poznámky tak staré, tak se mi z nich občas špatně luští, doufám, že neuvedu moc nepřesností nebo dokonce bludů.

Pokud je pes v náročné zátěži, chrupavky (tentokrát na kloubech, ne růstové) produkují více chondroitinů a chrupavka tuhne a ztrácí pružnost. Rovnoměrná zátěž ovšem psovi tolik neškodí.

Teorie mírného a středního tréninku (pokusy na bíglech)
Mladé psy (6 měsíců) nechali běhat 4 km v patnáctiprocentním stoupání. Pokusy trvaly 15 týdnů. Na kloubech se neprojevilo žádné obecné poškození, ale zvýšila se tuhost chrupavky (zvláště na zadních nohách), při běhání po rovině se žádné problémy neprojevily. U stejné pokusné skupiny se pak počet uběhnutých kilometrů zvýšil na 20 a na chrupavkách se neobjevily žádné změny. Závěr: Pokud je pes nejprve v mírné zátěži, zvýšení zátěže pak nemá negativní (prakticky) následky.

Těžký trénink
Se psy se začalo ještě před uzavřením chrupavek běhat denně 4 kilometry po dobu 15 týdnů, na chrupavkách se projevily malé změny. Při běhání po rovině vzdálenosti 20 kilometrů po dobu jednoho roku ubylo 6% tloušťky neklasifikované chrupavky, na vnitřní straně kloubu až 11% a pod tím byla chrupavka těžší. V obou případech (jakých obou? možná i u mírného tréninku, teď si nevzpomínám) došlo ke změnám na kostech a měknutí chrupavky (když zároveň tvrdne?).
Chrupavka se v zátěži dobře adaptuje, ale pokud nedostane čas na regeneraci, dojde ke změnám, které mohou ve stáří způsobit bolestivost. Chrupavce málo pomáhá želatina a hodně chondroitin sulfát (jen vyživuje chrupavku, ne kostru, k tomu jsou přípravky s vápníkem, hořčíkem, fosforem bórem), chaseton (vyvážený). Tohle všechno má zejména preventivní funkci, ale mohou pomoci i po nemoci.

Studie na dětech
A teď bych se ještě jednou ráda vrátila k Chris Zink. Ta neuvádí výsledky studie na psech, ale na dětských atletech z roku 1986, protože kosti jsou kosti, ať už se nacházejí v kterémkoli savci.
Podle výzkumu Weltmana středně těžký trénink odolnosti (nejsem si jistá správný překladem, takže raději budu uvádět i originál - resistance training) může mít na děti pozitivní účinky. Mladí atleti ale musí nejdříve vědět, jak se správně pohybovat (appropriate skills), a měli by postupovat podle kontrolovaného plánu, aby nebyli vystavováni opakované námaze (repetitive stresses).

Něco jiného je ovšem trénink výdrže, jakým je běhání na dlouhé vzdálenosti. Běhání je aerobní záležitost - krev transportuje vdechnutý kyslík ke svalovým buňkám. Běhání může aerobní schopnosti (aerobic power) zvýšit u dospělého až o 30%, ale u dětí jen o 10% i při tom nejtvrdším tréninku. Krevní oběh prostě není dostatečně vyvinutý.

Navíc běh na dlouhé vzdálenosti často působí ortopedická zranění. Růstové chrupavky na dlouhých kostech nohou a okolních kloubů jsou relativně měkké a opětované dopady na zem je můžou snadno poškodit. Navíc děti v určitém období rostou velmi rychle a tak se svaly a šlachy okolo kloubů spíš natahují, než rostou. Tkáně jsou tak velmi napnuté, zejména kolena jsou náchylná ke zraněním.

<ú>Intenzivní trénink také může mít negativní psychologický dopad - sport se tak stane rutinou bez zábavy může vést ke stresu a chronické únavě.

Závěr

Doufám, že si z toho něco vezmete. Nemám dost zkušeností ani vzdělání, abych mohla prohlašovat, zda je správné dělat to nebo ono. Mě z toho vyplývá, že je třeba psa v raném věku spíše šetřit a postupovat s ním pomalu, zároveň to ale neznamená, že by měl být zavřený v kleci, aby náhodou nepřeběhl po schodech. Pokud má pes přirozenou volnost pohybu, spíš si sám určí, na co mu stačí síly a jestli ho něco nebolí. Jakmile se jednou naučí, že trénink je legrace, mohl by se naučit trénovat i přes bolest, kterou mu to může působit. Dále je v každém případě lepší psa na zátěž na překážkách nejdříve fyzicky připravit mimo překážky a i na nich pak postupovat pomalu. Konkrétně na klouby jsou nejlepší cvičení, kdy pes nenese svoji váhu, čili plavání.


| Informační e-mail | Vytisknout článek |
| Autor: KaTachyon | Vydáno dne 07. 03. 2008 | 10846 přečtení | Počet komentářů: 4

K tomutu článku nebyl doposud přiřazen žádný komentář!

 

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

Web site powered by phpRS PHP Scripting Language MySQL Apache Web Server