Seznam rubrik
  Vyhledávání

Vyhledat text

  Kontakt
Kateřina Lerlová
Pod Kopcem 6, Praha 4, 147 00
KaTachyon@seznam.cz
mobil: 608 261 592
  Hlavní menu
Hlavní stránka
Seznam rubrik
Kalendář
Download
Ankety
Odkazy
TOP 15
Online kurzy

Rozšířené vyhledávání

RSS

Právě se děje:
Protože nejsem schopná zabezpečit, že se mi nikdo nenabourá do systému a nezneužije emailové adresy, kterými se čtenáři přihlašuji, všechny jsem smazala a tu možnost zrušila. Některé články, které byly jen pro registrované čtenáře s rozšířením práv, tak zůstanou nedostupné.

Nic není nemožné, když člověk trochu chce a hodně maká.
Závody v Horšovském Týnu 2007

Skoro se až bojím napsat, jaké to tam bylo úžasné, aby nebylo na březnových závodech narváno. Závody probíhaly v jezdecké hale s pískem a pilinami, kde se psům běhalo jako v pohádce. Na svaly si zamakali, to ano, ale klouby tím trpěly asi tolik, jako skákáním do peřiny. Jitka navíc stavěla zajímavé tratě a protože bylo málo závodníků, do Prahy jsme se v neděli dostali už v půl páté. Už si v kalendáři poznamenáváme příští březnové závody.



V sobotu brzy ráno jsme vyrazili s celou squadrou do Domažlic. Trochu jsme se báli, že se závody nakonec nebudou pořádat, protože měsíc před nimi bylo přihlášených jen osm lidí, přičemž pět z nich jsme tvořili L3 a 2x Honza. Nakonec nás velkých bylo patnáct.

Povrch byl úžasný - písek s pilinami, na kterém se psům běhalo tak dobře, že se jim ani nechtělo zastavovat, ale na druhou stranu se dokázali zapíchnout a otočit na pětníku. Na prvním parkuru nás tedy vesměs vyštípalo to, že jsme buď psa nedokázali stáhnout, nebo jsme ho předčasně vytlačili. Takový povrch sice namáhá svaly, ale je milosrdný ke kloubům, takže i Cannyho začaly nohy bolet až druhý den.

Sama jsem měla namožený sval, který mi při sezení na tribuně pokaždé ztuhnul, takže jsem se snažila pořádně rozvičit sebe i Waye, plus jsme dělali podoběhové procházení a stretching, na který se tvářil otráveně. V sobotu večer mu sice staly ztuhly, ale druhý den měl zas plno energie a snažil se mě přesvědčit, že zastavování na zónách je jen volitelná disciplína.

Nakonec jsme se všichni někde nějak umístili, já si s Wayem složila poslední zkoušku do trojek, takže mi začínají běžet poslední dva roky ve dvojkách, Bára už má trojky obhájeny, takže už jen trénuje a poráží ostatní pro zábavu, táta si složil první zkoušku na republiku. Honza běžel jen v neděli a kromě svého testovacího agility ve zkoušce i jumpingu vysbíral první a druhá místa.

A teď parkury jak jsme je běželi:

JUMPING 13. 10. 2007

Z patnácti velkých se jich devět diskvalifikovalo a jen dva doběhli čistí. Byl to pěkný parkur a spoustu lidí vysklily překážky #5, #8 a #13, které jim psi vyhli a šli rovnou do tunelu. Bylo to způsobené spatným křížením, kterým psa z překážky úplně strhli. Typické bylo to, že lidé šli start na pravou ruku a pak dělali RC před #4. Vzálenosti mezi překážkami byly velké a v naprosté většině tím psa stihli vyslat do tunelu. Jsou snad jen dva nebo tři, kteří to ustáli a to nepočítám takové, které jejich psovodi stihli odvolat včas nebo se psi zastavili a počkali si, až si to páníček vyřeší. Navíc odvolat psa po tunelu z rovného tunelu není úplně jednoduché, hlavně ze situace před #10. Pak se taky pár týmům stalo, že už vypustili cílovou překážku a psi jí minuli, protože, jak už jsem psala, moc dobře se jim běhalo a po cílové rovice se na točení necítili.

Já se diskla hned po druhé překážce, když jsem Way hloupě točila na rameno místo false turmen. Startovala jsem vedle látkového tunelu (Waye jsem měla položeného před první překážkou), a když jsem se rozběhla, abych ho stihla na levou ruku po tunelu vytlačit, v panice, že nestíhá, shodil #2 a pak napral slalom. Nevypadl, tak jsem se pokusila navázat, ale už to nebylo ono, bloudili jsme a po druhém tunelu jsem to vzdala. Ale jsem moc ráda za to odložení.

zkouška A2 13. 10. 2007

Tady se nikdo nediskl, i když jen dva psi byli bez chyby (já a táta). Hlavní problém představovala už úvodní sequence skokovek #1, #2, #3, kde lidé občas různými frontcrossy a francouzskými otočkami zpomalovali psa. Náběh na #7 ještě ušel, ale s #15 se už trochu bojovalo, pes snadno doskočil před druhou díru tunelu. Po #17 pak někteří psi skočili tak daleko, že se na #18 museli vracet.

Pro Waye jsem asi pětkrát předělala úvodní pasáž. Od varianty s jedním frontcrossem nebo třemi rearcrossy jsem skončila u Lindy za #2 a false turnem za #3. Linda říkáme přivolávání na čelo, kdy už stojíme rameny natočenými do směru následující překážky po doskoku a ruku máme zvedlou nad předcházející překážkou. Zkrátka a dobře jsem Way nechala na startu tak, aby první dvě skočky viděl rovně a stoupla jsem si za ně čelem k němu tak, že jsem byla trochu natočená na #3. Vystartoval si bez povelu, ale začátek jsme zvládli dobře a pak už jsme jen jeli. Potešil mě na #10 s "ou", kde krásně těsně zatočil doleva, a pak jsem ho ukočírovala trochu zmateně do správné díry tunelu. Aby skočil dálku krátce, tak jsem se brzy začala točit doprava a výrazně jsem zpomalila, takže skok byl opravdu minimální a #18 zvládl bez potíží. Dělat takovéhle manévry na dálce je riskantní kvůli shození elementu, ale je nutné to procvičovat.

AGILITY 13. 10. 2007

Na tomhle parkuru nejsou zajímavé žádné fíglíky, snad jen že se pes po rovince špatně strefuje na #4, ale není tam žádná jiná překážka, takže to nikoho nediskvalifikuje. Prakticky jedinou past tvoří cíl #15 - #16, protože pes může místo tunelu jít rovnou na cílovou #17. Celkem snadno se to ovše dá ošetřit V-setem mezi #14 a #15, takže pes pak vidí jen tunel.

hra - stíhací závod

Protože bylo hodně času, po vyhlášení výsledků jsme si v sobotu ještě zaběhali hru. Jitka postavila stíhací závod, kde jeden parkur beží najednou dva týmy. Jeden začíná na #1, druhý na #9 a vyhrává ten, který první po překonání celého parkuru skočí svou startovní překážku (+ má méně chyb), nebo ještě na parkuru dožene svého soupeře.

Většina lidí šla překážky #2 - #3 - #4 (#6 - #7 - #8) ukazováním vnitřní rukou, zatímco se točili se psem. Já si zkusila svůj "absolutní top spin" - stála jsem stále stejným směrem (čelem ke slalomu nebo látkovému tunelu) a zvedala tu ruku, k terou překážku pes skákal, takže při překonávání #3 a #4 a #7 a #8 jsem ho měla za zády. Dělat to takhle poprvé, i když už top spin zná při těsném točení okolo bočnice. Někdy to ustál, někdy ne, zaběhla jsem tak dvě kola a při finále už byl tak zmatený, že jsme zabloudili a nevyhráli. Ale jsem na něj pyšná a zkusím to nějak zapojit do našeho běžného běhání. Mimochodem, ve finále jsme se potkali dva Tachyoni :-)

AGILITY 14. 10. 2007

Tohle nebylo lehké agility, i když se na něm dskvalifikovali jen čtyři psi. Hned s úvodní sekvencí #1 - #4 bojovali hlavně jedničkáři (ale i trojkaři). Často se lidé rozhodli pro FC před #3, ale nestihli ho správně načasovat, takže si občas pes musel počkat, než se psovod vymotá. Občas psi šli místo #4 mezi překážkami. Já jsem ji řešila tak, že jsem podobně jako předchozí den na zkoušce udělala Lindu - stoupla jsem si za #2 a přivolávala psa na čelo, přičemž jsem měla nataženou pravou ruku, protože jsem stála blíže pravé bočnici skokovky (ve směru běhu). Zbytek jsem pak odvedla na pravou ruku. Ještě stojí za zmínku, že jsem nechala Waye ve slalomu a odbíhala mírně šikmo ke skokovce #8. Mohla jsem být tak metr od ní, když dokončil slalom, a mohla jsem ho tak krásně vyvést na #9. Myslím si ale, že Bářino vedení, kdy za slalomem udělala FC a do #9 vedla na levou ruku, kde pak udělala RC, bylo lepší řešení. Před #14 jsem udělala v-set, takže Way měl #15 pak rovně, ale doskočil před #4 a já musela použít stranový povel (+ RC), abych ho strhla na správnou překážku. Další jsem musela křičet za #16, aby nepřeběhl až k #18 z druhé strany. Možná bylo zajímavé, že jsem cílovou "rovinku" vedla hodně na dálku, ale nebyla to má vůle, jen jsem se nohla pohnout, aby Way nevystartoval dopředu a nediskl mě. Bylo to ale pomalé, pes by měl dostávat informace o následující překážce ještě před tím, než se odrazí ke skoku, aby je mohl skutečně maximálně využít.

zkouška A2 14. 10. 2007

Na téhle zkoušce nebyly žádné problémy, žádný tým se nediskl. Trénovala jsem si zóny, Way mi z nich ve všech předchozích bězích utíkal. To, a vypadnutí z konce slalomu, protože jsem Wayovi utekla, nám nadělilo 7,25 trestných bodů za čas, což se mi snad ještě nikdy nestalo. Áčko bylo na pováženou, ale houpačku mi zašlápl pěkně, akorát na kladině jsem stáli půl hodiny, než se uráčil dát obě nohy na zem. Ale nikde neshodil, ani neutekl ze startu, tak jsem spokojená.

JUMPING 14. 10. 2007

Nejtěžší zde bylo uřídit psa, zvlášť pak z #12 na #13. Parkur jsem ani nedokončovala, naběhl mi slalom špatně, pak vypadl naprosto nepříčetný, tak jsem si ho uklidnila, ale když z #12 zatočil na #3, nechala jsem ho být. Náběh do slalomu tu byla si nejtěžší prvek, nejlepší bylo jít ho na pravou ruku a vytlačit si psa, aby trefil první díru.


| Informační e-mail | Vytisknout článek |
| Autor: KaTachyon | Vydáno dne 15. 10. 2007 | 3986 přečtení | Počet komentářů: 0

K tomutu článku nebyl doposud přiřazen žádný komentář!

 

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

Web site powered by phpRS PHP Scripting Language MySQL Apache Web Server