Dogdancingový duben

Autor: KaTachyon <katachyon(at)seznam.cz>, Téma: Akce DD, Vydáno dne: 28. 04. 2018

Photo: Kateřina Kopčilová

Někdy je člověk rád za tři dogdancingové soutěže do roka a někdy se sejdou tři ve třech měsících. Při příležitosti semináře s Alexandrou Creusot, což je Češka žijící ve Francii a reprezentující Francii na mnohých mezinárodních soutěžích, uspořádala Šimona Drábková v pátek před seminářem závody pro začátečníky i pokročilé O pohár Jenštejna. Nerada se z práce ženu pro psa a na zavody, ale chtěla jsem se jet podívat, protože Rehabilitace ve Vetcentrum sponzorovala vítěze poukazy na fyzioterapii.



Pomáhání na závodech považuji za výbornou průpravu pro každého, kdo by se s daným sportem chtěl seznámit důvěrněji. Kdysi jsem četla o agility organizaci, kde bylo pomáhání na závodech na různých pozicích součástí školení rozhodčích. On když si rozhodčí vyzkouší, jak se mu rovná látkový tunel po každém psovi za deštivého počasí nebo jaký spěch je při opravě shozené laťky u škočky, která se jde dvakrát, tak se třeba příště při přípravě parkuru víc zamyslí.

Já jsem si poprvé vyzkoušela práci "pouštěče hudby" a byla jsem nervóznější, než kdybych sama závodila. Ve volných chvílích jsem nahlížela přes rameno do bodové tabulky a přemýšlela, jakými kritérii se rozhodčí řídí. Jinak jsem pozorovala soutěžní sestavy, a že bylo na co koukat! I v začátečnických kategoriích mohl člověk obdivovat náročné prvky a sbírat inspiraci pro vlastní sestavy. Jedinou nevýhodou odpoledních závodů je paknto, že se protáhnou až do noci.

Na víkend jsem pak jela s oběma psy na seminář vedený právě zmíněnou Alexandrou. První den byl více zaměřený na Heelwork, druhý na Freestyle. V obou dvou jsme se hodně věnovali vyjádření hudby a tématu sestavy. Alex chválila českou presnost a obtížnost cviků, ale co se týče uměleckého dojmu, máme ještě co dohánět. Jestli se v budoucnu plánujete podobné akce zúčastnit a nejste zrovna exhibicionisti, doporučuji vzít si něco na nervy, například lahev s alkoholem. Cvičili jsme ve skupinkách i samostatně, se psy i bez nich, prvky i celé sestavy. Od rána až do pozdních odpoledních hodin bylo co na práci a zdaleka jsme všechna témata nevyčerpali.

Za zmínku určitě stojí postup při učení cviků, který uplatňuje Alex. Při učení nového cviku nepoužívá jen jednu metodu, ale několik, aby mu pes lépe porozuměl a lépe si chování zobecnil. Pokud například cvičí daleké obíhání jen s kužely, pak si bude při odstranění kuželů nejistý. Pokud ho ale zároveň bude cvičit s target hůlkou a nášlapnými targety, pak si povel s chováním spojí lépe.

Zajímavý byl pohled na tvorbu sestav - nejen, co hodnotí rozhodčí, ale hlavně co bude sedět psovi. Přistupovat ke cvikům podle toho, jak je pes umí, jak jsou pro něj obtížné a jak je má oblíbené. Když to pak vztahuji na přednášky trenérů zvířat, dává to smysl. Pokud jsou oblíbené cviky formou odměny a dobře zvládnuté cviky pro psa představují ukotvující jistotu, pak je možné vhodnou skladbou cviků nejen dát najevo psovy silné stránky a skrýt ty slabé, ale udržet psa v ideálním psychickém rozpoložení, i když není možnost odměňovat ho pamlsky. Celkový dojem pak bude lepší, než přeplácaný sled cviků, kdy se některé ani nemusí podařit, protože je pes v obtížném prostředí závodu nezvládne.

A z dogdancingového dubna plynule přejdeme do května, prvního máje jsou závody v Praze-Zbraslavi. S Aygem ještě jednou vyrazíme v růžovém, i když to bude zase improvizace, a pak poznatky ze semináře uplatníme při tvorbě nové sestavy.